Záchrana

Damon, postarší obtloustlý farmář, připravoval snídani pro svojí rodinu. Vždycky si na ní dával záležet stejně, jako mu záleželo na jeho rodině. To dopoledne zašel do kurníku pro pár vajec, vyndal z lednice jeden z posledních kousků slaniny z jeho milovaného vepře a naporcoval zbytek domácího chleba. Během následující hodiny připravil tousty s vejci a slaninou. Koneckonců, snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Důkladně srovnal jídlo na každém talíři do tvaru smajlíka a vydal se do sklepa nakrmit rodinu. ,,Snídaně." oznámil Damon rodině. Celá rodina usedla ke stolu a dali se do jídla. ,,Jak dlouho tu ještě musíme být?" zeptala se Jane, matka rodiny. ,,Nevím." odpověděl Damon. ,,Snažím se to zjistit, ale přesně to nevím." ,,Nelíbí se mi tu." ozvala se Kiki, pětiletá dcera. Damon se na ní podíval. ,,Nelíbí se mi to o nic víc než tobě. Ale víš, že je to pro vaše dobro." usmál se. ,,Už nás hledají." ozval se patnáctiletý syn Simon. ,,Nenajdou vás." odpověděl mu Damon. Když dojedli, sesbíral Damon nádobí a vydal se po schodech nahoru do domu. ,,Děkujeme Damone." křikl na něj otec Kevin. Damon se zastavil. ,,Za nic." zazubil se.

Celá rodina seděla a hrála Člověče, nezlob se. Damon vyhrával o dva tahy před Kevinem. ,,Myslíš že někdy zapomenou co jsme udělali?" zeptal se náhle Kevin Damona. Damon hodil kostkou. Hodil šest a tak byl ještě dál před Kevinem. ,,Časem se to přežene." odpověděl stroze Damon. ,,Nevím jestli na to někdo může zapomenout." přidala se Jane do konverzace. ,,Nezapomenou, ale nebude to tak čerstvý. Nebudou se zajímat média a vaše fotky nebudou všude okolo." odvětil Damon. ,,Je to Simonova vina." prohodila Kiki. ,,Mlč!" zařval Kevin i Jane najednou. Simon skoro začal brečet. ,,Nechtěl jsem." ,,Brek a co by kdyby situaci nespraví." prohodil Damon. ,,A sedět ve sklepě jo?" odpověděl Simon. Damon se na něj podíval. ,,Máš lepší nápad?" Simon zmlknul.

Po dvou týdnech, které rodina strávila ve sklepě, se Damon objevil s večeří. ,,Maso došlo, ale vajec máme ještě dost." oznámil s volským okem na talířích. ,,Vejce už nemůžu ani vidět." okomentoval jídlo syn. ,,Simone!" okřikla ho Jane. ,,Zkus být trochu vděčný." V tu chvíli se ozval zvonek a celá rodina ztuhla. ,,Ani se nehněte, vyřídím to." poručil Damon a začal po schodech stoupat ke dveřím. Za dveřmi stáli dva policajti. ,,Dobrý den, jak vám můžu pomoct?" zeptal se Damon. ,,Dobrý den, hledáme pětičlenou rodinu. Otce, ženu a dvě děti, jednoho kluka a jednu holku." řekl jeden z policistů. Damon zakýval hlavou. ,,Nikoho jsem tu neviděl." ,,Ne? Prý byli naposledy viděni v tomto okolí." ,,Nikoho jsem tu neviděl. Jsem tu jen já a zvířata." usmál se Damon. V tu chvílí se ze sklepa ozvalo jediné slovo. ,,Pomoc."

Damon koukal na těla dvou mrtvých policistů ze shora schodů. Když se předtím rozběhli ke sklepu, shodil je dolů a o zbytek se postarala jeho puška. ,,Zbláznili jste se?" zařval do sklepa a vydal se dolů. Nikdo neodpověděl. Damon zkontroloval policistům tep a teprve pak se podíval na rodinu. Všichni byli v okovech přivázaní k topení. Damon se zarazil jako kdyby viděl ducha. ,,Jak jste se dostali do pout?" zeptal se nakonec. Kiki brečela. Všichni vypadali jako kdyby strávili dva týdny v poutech na zemi. Šaty měli potrhané, byli čelí špinavý a vypadali dehydrovaně. ,,Prosím, pusťte nás." brečela Jane. Damon se nezmohl na slovo. ,,Co od nás chcete?" zeptal se Kevin. ,,Co se to děje?" zeptal se sám sebe Damon.

Damon se do sklepa ten den už nevrátil. Celou dobu se to snažil pochopit. Nic jiného v nepořádku nebylo. Zkontroloval celý dům, milimetr po milimetr ho zkoumal dokud nenarazil na jedinou věc: krabičku prášků. Konkrétně antipsychotik.

Druhý den Damon sešel do sklepa. Rodina byla ve stejném stavu jako předchozí den. Možnost byla jen jedna. Damon k nim přišel a odemknul pouta. Vyčítavě se podíval na rodinu. ,,Omlouvám se. Běžte." řekl a ukázal na dveře ze sklepa. Celá rodina se rozběhla ven. Jane držela za ruku Simona i Kiki a ven je spíš táhla. Když vyběhli z domu, zarazili se. Před domem byli čtyři muži v plynových maskách. Ani jeden z nich neměl tričko, na sobě měli jen tepláky, a každý z nich měl v ruce sekeru. Nehnutě stáli před domem a hleděli na rodinu. Kevin se rozběhl směrem doleva od mužů a jeho rodina ho okamžitě následovala. Kevin měl náskok přibližně metr před svojí rodinou. Když se rozběhl, jeden ze čtyř mužů se okamžitě rozběhl za ním. Kevin si ho skoro nestačil všimnout a muž už ho doběhl a jedním švihem mu sekeru zabodl do krku. Kevin se za doprovodu stříkající krve skácel na zem. Zbytek rodiny jen bezmocně koukal, zatímco muži se rychlím krokem blížili k rodině ze všech stran. Pak se ozval výstřel. Damon vystřelil na vraha Kevina, který bezvládně padnul k zemi. Damon vystřelil podruhé a trefil dalšího může. ,,Pojďte sem!" křikl na rodinu. Jane, držející ruce svých dvou potomků, byla zaražená. Neměla moc času na přemýšlení. Zbylí dva muži se rychle blížili. Rodina se k němu rozběhla, zatímco Damon zastřelil zbylé dva muže.

,,Všechna města byla evakuována. Společně s katastrofou vypukli nepokoje, blížící se až k anarchii. Bezpečnostní služby varují: v žádném případě se nepřibližujte k žádnému většímu městu." hlásila žena v rádiu. Na všech stanicích znělo totéž. Jane seděla na gauči v obýváku Damonova domu a oběma rukama objímala a držela své potomky co nejblíž k sobě. V jejím pohledu na Damona se mísila nedůvěra a vyděšení. Damon na ní koukal vyčítavě. ,,Mrzí mě to." pronesl. Jane neodpověděla. Damon vytáhl krabičku prášků a začal vysvětlovat. ,,Nečekám že mi budete jen tak věřit," dodal Damon nakonec, ,,ale taky vás nenutím, aby jste tu zůstali."

Po měsíci, kdy si museli zvyknout na nové podmínky, hrála celá rodina na zahradě badminton. Týmy byli rozděleny po jednom dospělém a jednom dítěti. Damon měl v týmu Kiki a Jane Simona. Hráli už páté kolo a Damonův tým pořád vyhrával. ,,Tohle není možný sakra." zanadával Simon a třísknul pálkou o zem. ,,Hele klidni to." okřikla ho matka. Damon to sledoval a nakonec radši prohodil, že se jde na večeři. Rodina usedla k večeři, kterou tvořila vejce a tři kousky chleba. ,,Zítra zkusím zajet do města." pronesl najednou Damon. Jane málem zaskočilo. ,,Zbláznil ses?" zakřičela až sebou škubli oba její potomci. ,,Dochází nám zásoby. Bez jídla tu nepřežijeme." odpověděl pragmaticky Damon. Druhý den si připravil nabitou zbraň, zásoby na den a natankoval auto. Než odjel, přišla se s ním rozloučit Jane. ,,Hlavně se vrať." pronesla a dala mu pusu na tvář. Damon se usmál. ,,Neboj, vrátím se."

Když Damon opustil lesy, ve kterých se nacházela jeho farma, začal pečlivě studovat mapu, aby našel nejbližší bistro. Cesta mu dohromady trvala necelé dvě hodiny. Na konci cesty zaparkoval u bistra a vešel si objednat. V bistru bylo pět lidí. Damon přišel k pultu. ,,Dal bych si pět kousků slaniny, dvě volská oka, čtyři kusy chleba a jednu kolu." usmál se na servírku.