Odchyt pavoukovce

1.

Jednoho srpnového dne se ve třetím vchodě obyčejného sídlištního paneláku objevil na nástěnce papír, na kterém se nacházela fotka rezavohnědého pavoukovce a text, na kterém stálo:

Ztratil se vzácný druh sklípkana

Dne 4.8. zmizel vzácný druh sklípkana Theraphosa blondi (Sklípkan největší). Rozpětí nohou má 28 cm a tělo měří 11,9 cm. Je velice agresivní. Jeho jed není pro člověka nebezpečný, ale kousnutí vyvolává několikadenní svědění a ostrou bolest.

Za živého Sklípkana náleží odměna 10 000 $.

Za mrtvého žádná.

Máte-li jakékoliv informace, kontaktujte mě prosím na telefonním čísle 777 153 486 nebo osobně v bytě číslo 4.

2.

Jeova banda se sešla v bytě číslo 10.

Banda měla přístup jen do obýváku, ve kterém bylo jen pár židlí, na které si banda sedla, než se před ně postavil Joe.

„Nejdřív prohledáme každý centimetr čtvereční tohohle vchodu.“ začal svou přednášku Joe. „Jestli nic nenajdeme tam, začneme prohledávat byty.“

„A co když někdo otevřel okno na chodbě nebo nechal dýl otevřený vchodový dveře, a ta tarantule už zdrhla?“ přerušil ho David.

„V tomhle vchodě okna na chodbě nikdo neotvírá a dveře si nikdo nedovolí nechat otevřený dýl, než na rychlý průchod. Od doby, co sem sem dostal ten holub se zlomeným křídlem a nasral po celým patře, si to starej Harrison hlídá.“ objasnil situaci Joe.

„Není to tarantule.“ poznamenal Tony.

„Cože?“ podivil se David.

„Tarantule je nepřesné pojmenování. Tarantule a sklípkan je synonymum.“ odpověděl Tony.

„Copak záleží na tom, jestli je to sklípkan nebo tarantule?“ ohradil se David.

„To byla jen poznámka.“ bránil se Tony.

„Co je synonymum?“ vložil se do diskuze Bruce.

„Prostě je to jedno a to samý.“ vysvětlil Tony.

„Držte hubu!“ zařval Joe.

Celá banda zmlkla.

„Budeme se střídat po po dvou.“ pokračoval Joe. „Budeme pracovat v noci, aby nějaká babička nevystartovala s dotazem, proč se jí hrabete v květináči.“

„Já můžu jenom o víkendu. Každý všední den vstávám v šest do práce.“ ozval se Tom.

Joe si povzdechl. „Nemůžeš si vzít dovolenou?“

„Poslední dny dovolený padly na ten zájezd do Turecka.“ vysvětloval Tom.

„Dobře. Ty budeš hledat v sobotu.“ prohlásil Joe. „Kdo nebude mít tu noc službu, bude následující týden pozorovat obyvatele tohohle vchodu a zjistí jejich běžný režim. Kdy chodí do práce, od kolika do kolika mají směnu a tak. Informace předáte Jerrymu, který z nich vytvoří rozvrh.“

Poklidně působící Jerry, sedící úplně vzadu, jen přikývl hlavou.

„A co když budou mít všichni krátký a dlouhý týden?“ vystartoval David s další otázkou.

„Budeš mě pořád přerušovat?“ otázal se Joe s vražedným výrazem.

„Pardon, šéfe.“ řekl David.

„Tohle jsou přesně ty detaily, které zjistíte. Snad ovládáte aspoň základní schopnosti dedukce.“ odvětil Joe.

„Co je to dedukce?“ zeptal se Bruce.

„Dejte tomu kreténovi někdo slovník!“ zařval Joe.

„Ale co když si někdo vezme dovolenou? Je srpen. V tuhle dobu si bere hodně lidí dovolenou.“ ozval se zase David.

Joe na něj znovu upnul svůj vražedný výraz.

David dal rezignovaně ruce vzhůru.

„Až zjistíme, kdo a kdy nebude doma, pustíme se do průzkumu bytů.“ řekl Joe. „A pokud někdo bude doma i v jiné hodiny, budeme vědět, že se vymkl vydedukovaným zjištěním.“ prohlásil Joe „A když bude mít dovolenou, pravděpodobně pojede někam do ciziny, stejně jako tenhle debil.“ ukázal na Toma.

„To si nemůžu vzít ani dovolenou, aby v tom nebyl problém?“ ohradil se Tom.

„Drž budu, kurva!“ zařval rázně Joe.

„Jo, většinou to tak bývá, ale jsou lidi, kteří na dovolenou nejezdí pryč, ale jsou doma.“ namítl David.

„Já se z tebe poseru.“ povzdechl si Joe. „Takových lidí je málo. Pravděpodobnost, že se nachází zrovna v tomhle vchodě je malá a když se to stane, budu improvizovat.“

„Taky ten pavouk mohl zdrhnout oknem některého bytu.“ poznamenal David.

„Ježíši Kriste, já netvrdím, že ho určitě najdeme. Jen pracuju s pravděpodobností, že tu ještě je!“ zařval Joe.

„Dobře, chápu.“ odvětil David.

„Řekne mi už někdo, co to je ta dedukce?“ zeptal se Bruce.

3.

„Denny, už si se podíval za skříň?“ ozvala se matka.

„Jdu tam.“ odpověděl otráveně Denny.

Osmnáctiletý Denny už od rána prohledával rodinný 3+1 byt, který se pod tíhou neustálého odsouvání nábytku a vyndavání věcí z jejich obvyklého místa začal měnit z útulného na skoro až chaotický. Knihy byly venku z knihovny, nádobí venku ze skříněk v kuchyni, oblečení vyhozené ze skříní.

Už byl večer a nenašli nic.

Denny namáhavě odtáhl skříň, v ložnici rodičů, od zdi a zadíval se do prostoru. Nic tam nebylo. Stejně jako za kterýmkoliv nábytkem v bytě. Stejně jako kdekoliv v bytě.

Dennyho už to unavovalo. Jeho spánkový režim nebyl zrovna nejzdravější, za což mohlo jak jeho studium, které často obsahovalo učení do noci, tak i jeho prokrastinace, díky které se vždy začal učit na poslední chvíli a často ještě po zhlédnutí nějakého filmu, většinou toho, který už viděl několikrát.

Ten den naspal mizerné čtyři hodiny a poslední, co chtěl řešit byl nějaký pavouk. Stejně věděl, že jejich šance na nalezení v jejich bytě jsou minimální. Chtěl si jen v klidu užít film a pak se mučit studiem Dějin světové literatury.

Denny se vypravil do obýváku a flákl sebou na gauč. „Nic tam není.“ řekl matce.

Matka si povzdechla. „Tak se podíváme po chodbách.“

Bylo absurdní, že mu rodiče cpali, že musí mít maturitu, ale teď ho nenechali se v klidu učit. Jako kdyby ten barák nemohli prohledat sami.

„Ježíši, mami.“ povzdechl si Denny. „Běžte tam jen vy, já zítra vstávám.“

„To zvládneš.“ prohlásil otec.

„Musím se učit.“ odvětil Denny.

„No tak pojď. Vždyť to máme za hodinu hotový.“ zvedla se matka.

Denny si rezignovaně povzdechl a vstal z gauče.

4.

Dereck vytiskl další leták s odměnou za nález Sklípkana největšího.

Jeho malá a levná tiskárna jich už vytiskla desítky, a jen za poslední hodinu se hromádky papírů hromadili po podlaze jeho obrovského obýváku, který jinak obýval jen stůl a hromada terárií.

Začal ty letáky vyvěšovat všude po okolí. Na všechny sloupy s osvětlením. Do okolních vchodů.

Kamkoliv to šlo.

Celý den se snažil vydýchat úzkost, a mermomocí se bránil myšlence na xanax, který měl bezpečně uložený ve své lékarničce. Po prodělané závislosti před pár lety si slíbil, že už je nikdy brát nebude. Přesto si pár posledních nechal, pro případ největší nouze, a teď se snažil odolat pokušení.

Než začal ty papíry tisknout, hledal všude kde mohl. Prohledal každý čtvereční centimetr toho vchodu. Ale nemohl se dostat do žádného bytu. Tedy, alespoň ne legálně. V ilegálních praktikách byl ale už tak zapletený, že po dalších netoužil. Koneckonců, za takhle velkou sumu to za něj určitě udělá někdo jiný.

Na vteřinu se zamyslel nad následky trvalého zmizení sklípkana. Při té myšlence se mu stáhli plíce. Rychle tu myšlenku zase zahnal, protože si nechtěl ty následky představit.

V obrovské nervozitě se začal procházet po místnosti a prohlížet si terária.

Jeho sbírka obsahovala desítky kusů jedovatých i nejedovatých živočichů, kteří byli v teráriích a různých krabicích rozmístěni po jednom velkém pokoji.

Byl mezi nimi například pavouk Palovčík brazilský, jehož kousnutí může, kromě smrti, vést u mužů i k impotenci, had Křovinář sametový, po jehož uštknutí se mrtvoly velmi rychle rozkládají, Štír tlustorepý, který se může dožít až 30 let, žába Pralesnička strašná, jejíž jedovatost napovídá už její silně zelené zbarvení, Chobotnice kroužkovaná, u jejíhož úkrytu se ještě povalovali zbytky zahubených rybiček, nebo obrovská krabice, plná sršňů Vespa luctuosa.

Naklonil se k teráriu s broukem Majka fialová. „Tenhle průser jsem ještě potřeboval.“ řekl mu.

Za uplynulá léta o samotě se naučil povídat si se zvířaty. Jiné společníky neměl a ani nechtěl. Lidské bytosti pro něj byli zbytečně složité. Zvířata žijí jen na základě svých pudů. U lidí se ale v průběhu evoluce vyvinulo ještě vědomí a všechny negativní stránky s ním související. Touha po pozornosti, po dramatech, žárlivost a všechny ostatní vlastnosti, které Derreck upřímně nenáviděl. Kdysi měl ženu, ale chtěla po něm zoufale moc a strašně moc věcí se jí nelíbilo. Zvlášť jeho posedlost hmyzem, pavoukovci a dalšími zvířaty. Nakonec, po rozvodu, dospěl k závěru, že když zvířata chtějí jen žrádlo, jsou to nejlepší společníci.

Akorát netušil, do jak velkého průseru se dokáže zamotat.

„Ne, vážně nevím, jak se z toho dostanu.“ povídal ještěrovi Korovci jedovatému.

„Ještě mám čas, tak klid.“ povídal medůze, s názvem Čtyřhranka Fleckerova.

Nakonec se podíval na terárium o velikosti 50x40x50 cm, na kterém byla 12 cm vysoká vrstva rašeliny.

Jeho Sklípkan největší bez potravy vydrží několik měsíců.

Snad tak dlouho vydrží i ta samice.

5.

Když se Harrison vrátil z rutinního úklidu chodby, uložil do úklidové skříně mop a kýbl a usedl do křesla ke svému polednímu pořadu.

Když se podíval na hodiny, uvědomil si, že do začátku zbývá ještě půl hodiny. Tak se zvedl z křesla a vypravil se do kuchyně. Tam rozpálil pánev, hodil na ní hovězí steak a z lednice vytáhl láhev vína.

Když byla jeho manželka ještě naživu, často mu pití vyčítala. Nikdy moc nemusel pivo, ale zato víno si dopřával v průběhu celého dne. Nikdy po něm ale nebyl agresivní, ani to nijak neovlivňovalo jeho fungování.

Když jeho milovaná po čtyřiceti letech manželství zemřela, odešla s ní i jeho poslední motivace přestat pít. Naopak mu to jen dodalo motor, aby pil ještě víc. Běžně teď jeho ráno začínalo dvěma sklenkami bílého Chardonnay. V jeho pokročilém věku už neměl chuť své zvyky měnit.

Jediné negativní, co z jeho pití plynulo, bylo občasné zapomenutí nějakého důležitého úkolu.

A tak si po vypití sklenky na ex uvědomil, že ráno nedal krmivo svému křečkovi.

Když si to uvědomil, zastyděl se. Byl to jeho jediný přítel, který na něm byl zcela závislý, a on nebyl schopný mu zajistit potravu.

Rychle proto sebral pytel se žrádlem v kuchyni a skoro běžel ke svému společníkovi, který měl klec v rohu rozlehlého obýváku.

Když se ocitl před klecí, ztuhnul.

Klec byla otevřená a po křečkovi ani stopy.

Rychle víko, umístěné na stropě klece, zavřel a začal v ní hledat křečka. Kromě kolečka na běhání v ní byl jen malý domeček, ale ať koukal jak koukal, svého mazlíčka v něm neviděl. Nakonec otevřel klec a nadzdvihl domeček. Byl prázdný.

Harrison v panice začal běhat po celém bytě a převracet ho vzhůru nohama. Odsouval nábytek, vyhazoval knihy z knihovny a pánve ze skříňky v kuchyni. Bylo jedno, na jak absurdním místě hledal, musel se podívat všude.

Během prohledávání přemýšlel, jestli je možné, aby se jeho mazlíček dostal ven z klece, když východ byl na stropě.

Hovězí steak se začal na pánvi připalovat a byt zaplnil pach spáleného masa. V televizi začal jeho oblíbený pořad.

Harrison přesunul své hledání do ložnice. Koukal za nábytek a nakonec odsunul postel v ložnici. Jen na setinu vteřiny zahlédl lehce nahnědlou srst svého křečka.

S nadšením obešel postel a na druhém konci jí odsunul.

Jeho křeček si spokojeně hleděl svého a po odsunutí postele k němu otočil hlavu.

Poté si Harrison na vteřinu všiml rezavohnědé barvy a ztuhnul.

Na jeho mazlíčka vyskočil obrovský pavouk a začal ho svýma nohama objímat. Křeček se bránil ze všech sil, snažil se vysmeknout ze sevření většího predátora, ale neměl šanci. Byl to jen pár vteřinový boj, než skončil křeček zcela uvězněný pod všemi jeho osmi končetinami a jen sebou škubal v bolestech jeho klepýtek, která spokojeně pohlcovala potravu.

Harrison v šoku skoro vyskočil na druhou stranu místnosti a poté utekl ze svého bytu, aniž za sebou zavřel dveře.

6.

Tony a Bruce procházeli vchod patro po patře a prohledávali každou skulinu.

Oba s sebou měli baterku, ale čidla pohybu vždycky světlo samo rozsvítila, takže byla k užitku jen na detailní prohledávání některých koutů nebo skříněk, které sousedi odložili na chodbu.

„Kurva, proč to musel bejt zrovna sklípkan? Vždycky, když se někam podívám, tak mám zároveň strach i chuť toho pavouka najít.“ šeptal Bruce Tonymu.

„Arachnofobie?“ zeptal se Tony.

„Co to je?“ odvětil Bruce.

„Strach z pavouků.“

„Jo. Kurva velkej.“ odpověděl Bruce, když zrovna prohledával malou skříňku. „Kdysi dávno jsem byl u kámoše na chatě. Najednou se v našem pokoji objevil pavouk, velkej jako kráva. Já jsem v panice vyskočil na druhou stranu místnosti, stejně jako ten kámoš. Okamžitě jsme oba vypálili z pokoje a přemýšleli, kde kurva budeme spát.“ vyprávěl. „Jinej pokoj tam nebyl. Jen dole v patře spala jeho babička. Stáli jsme tam asi deset minut, když jeho bábi najednou přišla s dotazem, proč tak dupeme. Když jsme jí to řekli, vzala skleničku, počkala na pavouka, nabrala ho do ní, vyhodila ho z okna a pak nám suše oznámila, ať jdeme spát.“

Tony se tiše zasmál. „Bábrle měla odvahu.“

„Bylo to obdivuhodný.“ odvětil Bruce.

„Tenhle pavouk je fakt zajímavej. Věděl si, že dokáže sežrat myš?“ informoval Bruce Tony.

„Jdi do prdele!“ zařval Bruce. „Budu mít noční můry.“

„Drž hubu, debile.“ zašeptal výrazně Tony.

„No jo. Ale tyhle sračky už do mě neval.“ odvětil Bruce.

Oba se přesunuli o patro níž a pokračovali v pátrání.

„Já z nich nikdy strach neměl. Ale když se teď na ně upnula pozornost, začali mě fascinovat.“ pronesl Tony, při prohledávání staré komody. „Jsou to zajímavý stvoření.“

„Spíš pěkně hnusný.“ odvětil Bruce.

„Když myslíš.“ odpověděl rezignovaně Tony ve chvíli, kdy rozhrnoval listy květiny.

Nestačil ho ani zahlédnout.

Sklípkan největší na něj vyskočil a kousl ho do prostoru mezi palcem a ukazováčkem na pravé ruce. Pak se hbitým krokem vydal co nejdál od nečekaného pozorovatele. Tony zařval bolestí a Bruce okamžitě zpozorněl. Když spatřil pavouka, jak se k němu blíží, vytáhl svůj glock s tlumičem a začal střílet směrem k pavoukovi.

Několikrát se ozval zvuk, připomínající petardu. Tony sebou škubl víc, než po kousnutí, zatímco se Sklípkan největší hbitě vyhnul kulkám a utekl do jiného místa vchodu.

Bruce zaraženě stál a překvapeně koukal na zbraň.

Z nejbližšího bytu se začali ozývat kroky a Tony rychle vstal, popadl vyjeveného Bruce a táhnul ho po schodech až k přízemí a následně ven z vchodu. Bruce už běžel sám a oba odběhli asi sto metrů daleko. Při pohledu na barák bylo vidět, že se v několika bytech rozsvítilo.

Když se ukryli ve vzdáleném křoví, Tony vyrval pravou rukou Bruceovi zbraň. Zapomněl při tom na kousnutí a v bolesti zbraň okamžitě upustil na zem.

„Ty pitomej kreténe!“ zařval Tony.

„Vždyť tam je tlumič.“ bránil se Bruce.

„Za prvé: Nefunguje to kurva jako ve filmech!“

Bruce měl zmatený výraz. „Tak k čemu ten tlumič je, když je to stejně rána jako kráva?“

„Aby si neohluchnul, ty píčusi! Proč maj asi na střelnicích sluchátka?!“ řval Tony.

„Aha.“ odpověděl podiveně Bruce.

„A teď ta druhá část.“ pokračoval Tony. „Proč na něj kurva střílíš?! Mrtvej nebude mít cenu!“

„Zpanikařil jsem! Nesnáším je. To jak se hejbou.“ bránil se Bruce. Lehce zacouval a zavadil tak ramenem o větev keře, následkem čehož sebou prudce škubl.

„Ježíši Kriste.“ pronesl Tony a koukal na dvě dírky ve své ruce. „S tebou už nepracuju.“

7.

„Vašeho křečka je mi líto. Určitě vám můžu dát nějaké odškodné.“ povídal Derreck do telefonu.

„Byli mu skoro tři a jako jediný se mou zůstal, když manželka zemřela!“ řval na něj Harrison do telefonu.

„Opravdu mě to mrzí.“

„Do prdele, která tarantule sežere křečka?! To není přirozený!“

„Sklípkan největší žere menší obratlovce naprosto běžně, pan Harrisone.“ vysvětloval Derreck.

„Tak proč to sem taháte?!“

„Jsem sběratel.“ vysvětloval Derreck, zatímco se koukal na svou sbírku pavouků, hadů, štírů a dalších, mnohdy nebezpečných zvířat. „Nebojte, k žádnému podobnému incidentu už nedojde.“ dodal.

„No jste mě uklidnil!“ řval dál Harrison. „Já se teď bojím jít domů!“

„Nemusíte se bát. Tento sklípkan nemůže zahubit žádného člověka.“

„A co můj křeček?!“

„Tomu už nic nehrozí.“ odpověděl Derreck.

Z telefonu se ozvalo rozčílené chroptění. „To si ještě vyříkáme!“ zařval Harrison a zavěsil.

Derreck odložil telefon a zoufale si povzdechl.

Chvíli se procházel po místnosti a zaujatě pozoroval různé živočichy v jeho obýváku.

„To mi ještě chybělo.“ řekl kolonii třiceti mravenců Myrmecia pilosula.

„No prostě budu doufat, že některej obyvatel tohohle vchodu, ho najde.“ řekl černému broukovi, s názvem Scarabaeus sacer.

Pak si klekl k teráriu s Hroznýšem královským. „A to ještě neví, jaký má štěstí, že to byl jen Sklípkan největší.“

Chvíli Hroznýše pozoroval a pak se vydal ke krabici, ve které byl menší králík. Vzal ho, otevřel terárium a hodil ho dovnitř.

V klidu pozoroval, jak se had pomalu plazí k potravě. Viděl tenhle proces už asi milionkrát a nikdy ho nepřestal fascinovat.

Když byl Hroznýš dostatečně blízko, ze vteřinu na vteřinu vyskočil na králíka. Králík vydal krátké zapištěni a dál už se jen svíjel v jeho sevření. Vzpíral se, škubal končetinami a pohledem prosil Derrecka o pomoc svýma očima, které mu v nemilosrdném smrtícím sevření lezli z důlků lebky.

Trvalo necelé tři minuty, než ho had definitivně uškrtil. Následně začal Hroznýš králíka pomalu pohlcovat do svého těla.

Derreck se odvrátil od terária a začal znovu nervózně přecházet po pokoji a povídat si se zvířaty.

„Prostě ho musí najít.“ řekl Stonoze obrovské.

„Někdo to určitě zvládne.“ řekl černému, chlupatému sklípkanovi, s názvem Sklípkan Smithův.

Nakonec se zadíval na prázdné terárium po Sklípkanovi největším a v hlavě se mu opět rozvířilo tornádo nepříjemných událostí, které by mohli následovat.

Po chvíli zaujatého civění do terária se ozval zvonek.

V Derreckovi se okamžitě projevila naděje, že mu někdo nese Theraphosa blondi. Rozeběhl se ke dveřím a otevřel je.

Za dveřmi stál Denny s matkou a otcem. Denny měl kamenný výraz, ale matka a otec se na něj nadšeně zubili, což bylo pro Derrecka dobré znamení.

„Denny našel vašeho pavouka.“ prohlásil nadšeně otec a kývnul k Dennymu, který měl v rukách papírovou krabici.

V Derreckovi se rozmohla obrovská úleva. „Bůh vám žehnej.“ pronesl.

Denny mu bez jediného pohybu mimiky podal krabici. Derreck jí otevřel. Uvnitř ní se nacházel obrovský rezavohnědý pavouk.

Když ho Derreck viděl, jeho nadšení zmizelo. „Tohle není můj pavouk.“ prohlásil.

Na tváři otce se objevilo zmatení. „Jak to myslíte?“ zeptal se.

„To není on. Tohle je Theraphosa Stirmi. Můj je Theraphosa blondi.“

K otcově zmatenému výrazu se přidal zmatený výraz matky. „Je v tom rozdíl?“ zeptala se.

Derrecka pohlcoval vztek. „Je v tom rozdíl.“ řekl, zatímco se snažil v klidu dýchat. „Velký rozdíl.“

„A v čem spočívá?“ zeptal se otec.

Derreck už se neovládl. „Vypadněte kurva odsuď!“ zařval a zahodil krabici s pavoukem na chodbu. „Táhněte! A jestli vás ještě někdy uvidím, tak vás kurva zabiju!“ řval ve vzteklém amoku, zatímco pozoroval, jak rodina poplašeně utíká.

8.

Tom pospíchal na další Joeovu poradu. Měl zpoždění a to Joe neměl rád.

Pípnul čipem, který mu umožnil vejít do paneláku a při vstupu se málem srazil se ženou, která v náručí držela batole.

„Sorry.“ řekl Tom.

„Dávejte pozor na cestu.“ prohlásila protivně žena.

„Říkám sorry.“ odvětil nevrle Tom.

„Co měli znamenat ty rány?“ zeptala se ho náhle žena.

„Jaký rány?“ zeptal se zmateně.

„Znělo to jak petarda.“ odvětila žena s kyselým výrazem.

„Nevím, o čem mluvíte.“ řekl Tom.

„Ta vaše banda mi leze na nervy. Já tu mám malé dítě. A jsem ráda, když usne. A pak tu některý z tý vaší party dělá zase bordel.“

„Říkám, že do prdele nevím, o čem mluvíte!“ zařval Tom a začal mířit do Joeova bytu.

Když otevřel dveře, stočili se na něj oči všech přítomných. Bruce, Tony, Jerry i David se na něj podívali bez většího zájmu, zatímco Joeův pohled působil nebezpečně.

„No hele, kdo se konečně vyspal.“ ozval se David. „Už sme mysleli, že si chcípnul.“

„Včera jsem slavil narozeniny kámoše, tak jsem trochu přebral, stane se.“ odvětil Tom, zatímco si sedal na židli.

„No, soudě podle včerejšího bordelu, by se nějaký smrti nikdo nedivil.“ prohlásil Joe.

Tom zpozorněl. „Mluvíte o petardách?“

„Ty toho víš nějak moc.“ odvětil Tony.

„Říkala to nějaká ženská na chodbě.“ odvětil Tom.

„Dobrá poznámka.“ prohlásil Joe. „Včera totiž tenhle debil,“ ukázal na Bruce, „začal střílet na chodbě.“

„Cože?“ zarazil se Tom.

„Tenhle kretén, začal střílet na toho pavouka s pistolí s tlumičem, a myslel si, že díky tlumiči to nikdo neuslyší.“ ozval se Tony.

„A ono je to tak hlasitý?“ zeptal se Tom.

„Ježíši, další debil.“ prohlásil Tony s očima v sloup.

„Kdo je u tebe debil?!“ zařval Tom.

„Držte hubu!“ zařval Joe.

V místnosti nastalo ticho.

„Upoutali jsme moc pozornosti.“ pokračoval Joe. „Což je přesně ta věc, která se neměla stát. Budeme teď muset jednat mimořádně opatrně. Hlavně si už nikdo nevezme žádnou zbraň. Pokud umíte číst, tak víte, že ten pavouk vás nemůže zabít. Takže ani zasranej nůž. Ten pavouk musí bejt živej. Jediný, co si vezmete s sebou, je baterka.“ hlásal autoritativně Joe. „Za další, budete se pohybovat mimo senzory čidel. Světlo se nerozsvítí.“

„Jak to máme sakra udělat?“ zeptal se David.

„Na to si budete muset nějak přijít. Je mi fuk jak to uděláte.“

Jerry zvedl ruku. „Šéfe?“

„Jo?“ odvětil Joe.

„Něco mě napadlo. Mohl bych poupravit systém čidel, aby se nerozsvítili.“

Joe zpozorněl. „Tohle zvládneš?“

„Už jsem to dělal stokrát.“

„Mám pocit, že z tvý minulosti víme nějak málo.“ prohlásil Tom.

Jerry se usmál.

„Konečně dostal někdo dobrej nápad.“ pochválil Jerryho Joe. „Při první příležitosti se do toho pusť.“

David, Tom, Tony a Bruce se na něj podívali závistným pohledem.

„V tom případě,“ pokračoval Joe. „v noci je sice tma, ale vaše oči se přizpůsobí, takže když uvidíte pohyb pavouka, zaznamenáte ho. Baterkou budete svítit jen do skrytých prostorů. Do kytek, skříněk a tak podobně. Žádný viditelný světlo pro ostatní obyvatele. Nikdo nebude vědět, že se tu pohybujete. Jste neviditelní.“

Joe se chvíli odmlčel pro případ námitek. Žádná nepřišla.

„Na chodbě se zatím nic nenašlo, ale už máme vypracovaný program obyvatel.“ pokračoval Joe. „Pátrání na chodbě bude pokračovat, ale rozšíříme svoje působení do bytů.“

9.

Denny seděl na gauči a otráveně poslouchal rodiče.

„Jak mohl ten rozdíl poznat.“ přemýšlel nahlas otec.

Víc ale myslel na test z Dějin knižní kultury, který ho čekal druhý den. V látce se zrovna dostali do novověku, kde se objevil knihtisk, kterého fungování prostě nedokázal pochopit. Tenhle večer byl dokonce ochotný vynechat sledovaní filmu, na který se těšil dva měsíce.

„Jsou si dost podobný, ale nějaký rozdíl tam asi bude.“ řekl Denny. „Můžu už se jít učit?“

„Tak proč si nekoupil stejnýho?“ zeptala se matka.

„Do prdele, víte jak je těžký tohohle pavouka sehnat?“ vyjel Denny zvýšeným hlasem.

„Nebuď drzej.“ řekla rázně matka.

„I to, kolik za něj chce, je zatraceně přemrštěná cena.“ odvětil Denny, tentokrát umírněným hlasem.

„Možná proto ho tak chce.“ přemýšlela nahlas matka.

„No, tak budeme hledat dál.“ prohlásil otec.

Denny dal oči v sloup. „Stejně ho nenajdeme. Vždyť to nemá cenu.“

„Za pokus to stojí.“ odvětil otec.

„Mně už to nebaví.“ namítl Denny.

„Neprotestuj.“ řekla mu rázně matka.

Najednou se z vedlejšího bytu ozval křik.

Celá rodina se na sebe podívala.

Další křik. Tentokrát připomínal související slovo.

Denny se rozběhl ke dveřím a otevřel je.

Ze dveří vedlejšího bytu se vyřítili dva muži v černém, s kuklou přes hlavu, a utíkali do tmy. Hned za nimi se z bytu vyřítila sousedka.

„Co to má kurva znamenat?!“ řvala za nimi. „Proč mi lezete do bytu?!“

Denny jen zmateně sledoval celou situaci.

„To není možný!“ rozčilovala se sousedka.

Ve dveřích se k Dennymu připojila matka. „Tak běž za ním, ne?“

„To už nemá cenu.“ řekla Sarrah.

Ve dveřích se k matce a Dennymu připojil otec. „Co se stalo, Sarrah?“

„Před chvíli jsem přišla od kamarádky. Rozsvítím a vidím, jak se mi někdo hrabe v bytě.“

Z jejího bytu se ozval dětský pláč.

„Kurva.“ zareagovala podrážděně Sarrah. „Byla jsem ráda, že po cestě usnul.“

„Pojď dovnitř. Zavoláme policii.“ řekl jí otec.

„Musím pro Johnnyho.“ řekla Sarrah a vydala se zpět, do svého bytu.

Když se vrátila s kočárkem, který obývalo maximálně brečící batole, vešla do bytu rodiny.

„Co se to v tomhle vchodě kurva děje?“ rozčilovala se dál Sarrah, když se přesunula do obýváku a snažila se utěšit brečícího Johnnyho v kočárku. „Nejdřív ty rány a teď tohle.“

„Prostě blbej měsíc.“ okomentoval situaci otec.

„Tahle blbej měsíc sem nezažila.“ odvětila Sarrah. „Já už na to nemám.“ řekla, dala si hlavu do dlaní a začala brečet. „Simon vzal roha, neplatí alimenty a já to teď musím zvládnout sama.“ naříkala.

Matka se k ní naklonila a objala jí. „Neboj. My ti pomůžeme.“

„Bože, jak jsem mohla být tak blbá?“ brečela Sarrah. „Teď mám na krku hypotéku, jsem ráda, že nakoupím jídlo a nejsem schopná ho ani uspat.“

„Maggie, prosím tě postarej se o ní. Já se tam jdu pro jistotu podívat.“ řekl otec matce.

„Jasně.“ odvětila matka.

„Denny, pojď se mnou.“ rozkázal otec.

Denny si povzdechl, ale věděl, že by při tomhle chaosu stejně neusnul, tak šel s otcem.

Ve všech místnostech, kromě kuchyně a koupelny se záchodem, se svítilo a nevypadalo to, že by něco bylo ukradené. Všechna elektronika byla na svém místě. Televize v obýváku stála na skříňce a na stole v ložnici ležel zavřený notebook.

„Asi nic nevzali.“ prohodil Denny.

„Díky Bohu.“ odvětil otec. „Trochu se tu podíváme.“

Denny se zarazil. „Jak to myslíš?“

„Jen to tu lehce prohledáme, jestli tu není ten pavouk.“

„To nemyslíš vážně.“

„Bude to rychle.“ šeptal otec.

„Nechci se nikomu hrabat v soukromí.“ odvětil Denny.

„Vždyť o nic nejde. Tak dělej.“

Dennymu už přestávalo dávat smysl, jak daleko jsou rodiče schopní zajít, a myšlenka hrabání se v bytu jiného člověka mu nebyla příjemná. Ale protestovat nemělo cenu.

Otec prohledával ložnici, zatímco Denny se hrabal v obýváku. Koukal se pod postel, gauč, odsunoval skříňky, otevíral šuplíky. Když už to vypadalo, že nic nenajde, odsunul obrovskou skříň.

Sklípkan největší bez hnutí seděl a absolutně nezareagoval na své odhalení.

Denny zaraženě stál a pozoroval ho. Nevydal ani hlásku a přemýšlel, jak je možné, že se pavouk nevyplašil a nezačal utíkat. Poté udělal malý krok zpět, s úmyslem dojít pro otce. Místo toho ale omylem lehce kopl do skříně. Náhle uslyšel pomalý pohyb na skříni. Když tím směrem otočil hlavu, viděl jak se velká socha domácího trpaslíka na skříni pomalu převažuje, padá dolů, a s téměř milimetrovou přesností dopadá na pavouka.

„Co to bylo za ránu?“ ozval se okamžitě otec z vedlejšího pokoje

Denny ztuhle stál a koukal na nerozbitou sochu zaujímající místo, kde před pár vteřinami seděl pavouk.

„Denny?“ ozval se otec znovu z vedlejšího pokoje a začal se blížit k Dennymu.

Denny začal panikařit. V hlavě se mu objevovali všechny možné scénáře následujícího dění a žádný z nich se mu moc nelíbil.

Nakonec urychleně odsunul sochu, popadl rozmačkaného pavouka a vyhodil ho otevřeným oknem ven.

Otec se přiřítil do pokoje. „Co to bylo?“

„Ze skříně upadla socha.“ odvětil Denny.

„Kurva, dávej pozor.“ řekl otec. „Našel si něco?“

„Ne.“

„Asi tady není.“ prohlásil zklamaně otec. „Jdeme zpátky.“

10.

Byl pozdní večer, když Harrison zazvonil na Derreckův byt.

Trvalo jen pár vteřin než se otevřeli dveře, za kterými se objevil Derreck.

„Dobrý den.“ prohlásil Derreck se zájmem v hlase.

„Dobrej.“ odvětil Harrison. „Můžu s váma mluvit?“

„Jistě.“ odvětil Derreck.

„Uvnitř.“ řekl rázně Harrison.

„Raději bych to vyřídil tady.“

„Uvnitř to bude lepší.“ prohlásil Harrison a vešel dovnitř.

Derreck se mu pokusil v průchodu zabránit, ale Harrison ho odstrčil.

Harrison neměl v plánu se s ním nějak párat. Jen mu rychle sdělit co bude dál a pak odejít.

Oba se ocitli v malé předsíni. Dveře do ostatních místností byli zavřené.

„Co si to dovolujete?!“ zvýšil hlas Derreck.

„Ne!“ zarazil ho s naštvaným výrazem Harrison. „Co vy si dovolujete, tahat sem tyhle nestvůry?“

„Podívejte se...“ chtěl vyjednávat Derreck.

„Držte hubu!“ zařval Harrison.

Derreck zmlknul.

„Dáte mi odškodné.“ prohlásil Harrison. „A pak se okamžitě vystěhujete z tohohle baráku.“

„Pane Harrisone, tohle není nutné.“

„Ne! To je nejnutnější.“ Harrison měl ve tváři výraz neobyčejného vzteku. „Už jsem se spojil s právníkem.“

Derreck si dal hlavu do dlaní.

„Za psychickou újmu požaduju 100 000 dolarů odškodné.“

„To nemyslíte vážně.“ prohlásil šokovaně Derreck. „Tolik nemám.“

„To je váš problém.“ řekl sebejistě Harrison. „Odstěhujete se do týdne.“

„Ježíši.“ odvětil zoufale Derreck. „Potřebuju víc času.“

„Proč?“ zeptal se Harrison.

V tu chvíli se Harrison rozhlédl a uvědomil si, že všechny ostatní dveře jsou zavřené. Na vteřinu se podíval na Derrecka a pak se rázně vydal ke dveřím do největšího pokoje.

Než ho Derreck stihl zastavit, Harrison otevřel dveře a viděl jeho sbírku.

Najednou pozoroval obrovské množství terárií plné hadů, pavouků a škorpiónů. V jednom byla obrovská kolonie mravenců. Několik akvárií bylo naplněných vodou, ve kterých se nacházeli různé medůzy a chobotnice. V rohu se nacházela obrovská krabice, ze které se ozývali zvuky, připomínající vosy.

Harrison oněměl. Ani v zoo nikdy neviděl tolik exotických zvířat a z toho pohledu mu přeběhl mráz po zádech.

Pár vteřin pozoroval nepřeberné množství zvířat, než ucítil tupou ránu na temeni hlavy, která rychle prostupovala celou jeho lebkou a způsobovala bolest, při které měl pocit, že mu mozek vyskočí z hlavy.

Rána jím obrovskou rychlostí mrštila k teráriím, kde hlavou jedno z nich roztříštil. Střepy z terária mu zadřeli do čela a způsobili ostrou a štiplavou bolest.

Chvíli ležel na zemi, zatímco na zadní části krku a obličeji cítil proužky krve, které proudily z otevřené rány v zadní části jeho lebky a čela.

Trvalo několik vteřin, než dokázal otevřít oči. Když se mu to podařilo, rozostřeným pohledem viděl na místě, kde ještě před minutou stál, Derrecka s kladivem v ruce a šokovaným výrazem, a přímo před sebou dlouhého, světlehnědého hada, s černými skvrnami.

Než stačil nějak zareagovat, had se vrhnul na jeho obličej a zasadil mu několik kousnutí do tváře a jednu do oka.

Kousnutí do kůže na tvářích připomínalo velice nepříjemné štípnutí, po kterém mu tvář začala rychle natékat, ale rána do oka okamžitě vyvolala vylití sklivce z oční bulvy, provázející ostrou bolest, kterou Harrison ještě nikdy nezažil.

Harrison v šoku a bolesti zařval a začal se od hada plazit co nejdál, zatímco z hlavy a čela mu tekla krev a na tváři cítil proužek sklivce, pocházející ze dvou děr v jeho oku.

„Kurva!“ zařval Derreck na celou místnost.

Poslední, co Harrison jedním funkčním okem viděl, bylo jak se nad ním Derreck napřahuje kladivem, které následně míří na jeho hlavu.

11.

David a Jerry prohledávali další byt, který obývala tříčlenná rodina.

Na základě pozorování Jerry vydedukoval, že oba rodiče mají 3x do týdne noční směnu a syn se díky tomu může utrhnout z rodičovských pout a vyrazit za přáteli.

Byt měl tři pokoje a kuchyň. Jerry prozkoumával dvě ložnice, zatímco David se namáhavě prohrabával skrz pánve, talíře, sklenice a další věci v kuchyni.

Když Jerry prohledal obě ložnice, šel za Davidem, který se zrovna hrabal ve skříni s hrnci.

„Našel si něco?“ zeptal se Jerry.

David příchod svého parťáka vůbec nečekal, a tak sebou leknutím škubl a vyhodil ze skříně několik hrnců.

„Kurva, dávej pozor.“ zašeptal důrazně Jerry.

„Ty debile.“ zanadával David.

„Potichu.“ upozornil Jerry.

„Já se o to snažim. Příště se zkus přiblížit míň nečekaně.“

„A jak to mám asi udělat?“ zeptal se Jerry.

„Třeba prvně zasyč nebo tak.“

„Okay. Klid.“

„Já sem úplně klidnej.“ odvětil David podrážděně.

Oba se, s maximální opatrností, dali do uklízení hrnců.

„Doufám že nepoznaj, že jsou jinak poskládaný.“ nadhodil David.

„To mi povídej.“ odvětil Jerry. „Když Toma a Tonyho chytila v bytě ta ženská, lidi asi budou všímavější.“

„Idioti.“

„No myslím, že idiot je spíš Bruce. Nevím, kde vzal informaci, že ženská na mateřský bude s dítětem u kamarádky do půlnoci.“ pronesl Jerry.

„Toho chlapa by nikdo neměl pustit pustit k žádný práci. Nejdřív ta pistole a teď tohle. Ten kretén tady jen způsobuje bordel.“ řekl David.

Když zarovnávali do skříně poslední hrnce, David náhle vyjekl a odhodil jeden nich na druhou stranu kuchyně.

„Co kurva...“ zareagoval Jerry.

„Je tam.“ přerušil ho hlasitě David.

Jerry se otočil směrem k hrnci a uviděl Sklípkana největšího, jak co nejrychleji běží od nich.

„Neřvi a pojď za ním.“ řekl Jerry.

Oba se kvapně vydali za pavoukem a s baterkou v ruce se snažili Sklípkana největšího najít. Svítili po celém obýváku a marně hledali rezavohnědou barvu. Když v obýváku nic nenašli, přesunuli hledání do předsíně.

„To je pytel, hovno vidim.“ zanadával Jerry.

David rozsvítil světlo. „Takhle to půjde líp.“

„Ty stupidní idiote, vypni to.“ zareagoval Jerry.

„Tady nejsou žádný okna, nikdo si nevšimne.“ odvětil David.

Jerry se vrhnul směrem k Davidovi a vypínači, s úmyslem světlo vypnout. David na domnělý útok instinktivně zareagoval odstrčením Jerryho, který začal padat k zemi. Jerry při pádu zavadil o kliku vchodových dveří, kterou povolil.

„Zhasni kurva.“ skoro zařval na Davida Jerry.

„Tak na mě nenabíhej, do prdele.“ odvětil David.

Než David zhasnul, měl Jerry koutkem oka zahlédnul pohyb rezavohnědého tvora.

„Na chodbě.“ řekl Jerry.

„Cože?“ zeptal se David.

„Je na chodbě.“ zopakoval Jerry.

Oba vyběhli na chodbu. Chvíli svítili na všechny strany, než jim došlo, že to nemá cenu.

„Tak to je v prdeli.“ řekl David. „Teď může bejt kdekoliv.“

V bytě souseda, původně prohledávaného bytu, se ozvali rychlé kroky, mířící ke dveřím. David zkameněl, ale Jerry ho zatáhl do tmavého kouta vchodu.

Z bytu sousedů vyšla žena. Chvíli se rozhlížela po chodbě a pak upřela zrak na otevřené dveře, ze kterých vyběhli.

David a Jerry tam asi dvě minuty stáli ve tmě a snažili se dýchat co nejtišeji, aby je žena nemohla zpozorovat.

Potom Jerry znovu uviděl rezavohnědého tvora, mířícího do bytu ženy. Důrazně Davidovi ukazováčkem naznačil, co právě viděl, a pak vyběhl směrem k bytu i ženě.

Žena zaregistrovala pohyb, ale než stihla jakkoliv zareagovat, Jerry už byl u ní a dal jí pěstí do nosu. Žena ani nestačila vyjeknout bolestí, než jí Jerry chytl za hlavu, kterou praštil o zeď. Žena se v bezvědomí zřítila k zemi.

„Ty vole.“ pronesl šokovaně David.

Jerry se na něj otočil. „Drž hubu a pojď mi pomoct.“

David se k němu vydal, ale dokázal jen zírat na ženu. „Co to kurva děláš?“ zeptal se ho.

„Zavři ty dveře a pomoz mi s ní dovnitř.“ řekl mu Jerry.

David urychleně zavřel dveře, od původně prohledávaného bytu, odtáhl s Jerrym ženu do jejího bytu a zavřel vchodové dveře.

„Dělej.“ prohlásil Jerry a rozběhl se do obýváku.

„Co budeme dělat?“ zeptal se David, v šoku zírající na ženu.

„Hledej, vole.“ řekl z obýváku Jerry.

„Musíme zavolat sanitku .“ odvětil David.

Jerry se vrátil z obýváku za Davidem. „Ne, prvně musíme najít toho pavouka. O tohle se postaráme pak. Ty si vem ložnici, já prohledám obývák. O kuchyň se kdyžtak postaráme společně.“ taktizoval Jerry.

„Kurva.“ řekl David. „Tak ale rychle.“

Jerry se vydal zpět do obýváku a David vešel do ložnice. Když rozsvítil světlo, jeho pozornost upoutala dětská postýlka v levém rohu místnosti.

Instinktivně se vydal přímo k ní. Když k ní přistoupil, viděl v ní Sklípkana největšího na břiše spícího dítěte.

„Do prdele, to snad není možný.“ zareagoval na ten pohled David. „Jerry.“ zasyčel důrazně.

Jerry se přiřítil z obýváku. Když se podíval na pavouka, ve tváři se mu objevil úsměv. „Díky Bohu. Pomoz mi ho chytit.“

„Hlavně dávej bacha na to dítě.“ řekl David.

„Běž z boku ať nezdrhne.“

David si stoupl k postýlce z pravého boku a oba se začali rukama pomalu blížit k pavoukovi. Rychlostí milimetr za sekundu se jejich ruce blížili k Sklípkanovi největšímu. Když byli jejich ruce skoro u něj, pavouk se dal náhle do pohybu. Přes batole se vydal na zeď, co nejdál od svých potencionálních nepřátel. Jerry po něm skočil a postýlka se převrhla na bok.

„Kurva!“ zařval Jerry.

„Ježíši.“ prohlásil v šoku David.

Sklípkan začal rychlým krokem utíkat, zatímco se Jerry zvedl a pádil za ním. Sklípkan běžel po zdi pokoje rovnou ke dveřím, u kterých udělal chybu a přiblížil se moc blízko k zemi, kde ho Jerry stihl chytit do ruky. Pavouk ho kousl a Jerry zařval bolestí.

David jen zmateně sledoval celou situaci.

„Co čumíš? Přines něco do čeho ho můžeme dát.“ šeptal Jerry.

David jen dál šokovaně přihlížel.

„Dělej.“ zasyčel Jerry.

David se rychle rozběhl do kuchyně. Rychle začal prohledávat všechny skříňky, dokud nenašel plastovou misku s víkem, kterou sebral a rozběhl se zpět do ložnice. Když se vrátil do ní vrátil, viděl Sklípkana největšího v Jerryho dlaních, jak se snaží vyprostit z jeho sevření.

Jerry mu volnou rukou vytrhl misku, otevřel jí, a začal do ní pavouka cpát.

Zavřel misku a pak už jen s Davidem sledovali, jak sebou Sklípkan největší zmítá v plastové pasti.

„Máme ho.“ prohlásil vítězně Jerry.

David otočil pohled na převrácenou postýlku. „Proč to dítě nebrečí?“ zeptal se.

Z Jerryho tváře se rázem vytratila radost. „Kurva.“

Davidovi se do očí vehnali slzy. „To není možný.“

„Vem nějaký cennosti a udělej tu bordel.“ přikázal Jerry a rozběhl se k obýváku.

„Cože?“

Jerry se vrátil k Davidovi. „Hele, čím dýl tu budeš jen čumět, tím horší to bude.“

„Horší? Jak to může být horší? To dítě je asi...“

Jerry mu dal facku. „Narafičíme to tu jako vloupačku a pak zavoláme sanitku.“ řekl mu. „Tak dělej.“

David se v ložnici rozhlížel, co by mohl ukrást. Nepřicházelo pro něj v úvahu podívat se za postýlku na dítě.

Všiml si hezkých hodinek a mobilního telefonu. Oboje sebral a nacpal si to do kapes kraťas. Pak začal v ložnici rychle převracet nábytek.

Když byla místnosti vzhůru nohama, přiřítil se Jerry. „Jdeme.“

„A co ta sanitka?“ zeptal se David.

„Až venku.“ prohlásil Jerry a táhl za ruku Davida pryč.

Když Jerry otevřel dveře, zaslechli jak po schodech někdo rychle sbíhá dolů. Oba se plno rychlostí rozběhli ven ze vchodu. David za sebou při běhu zabouchl dveře, které se ale nedovřeli a zůstali jen přivřené.

12.

Denny se vracel domů z párty u přátel.

V uších měl sluchátka a poslouchal svou oblíbenou rockovou hudbu, což mu v kombinaci s alkoholem dodávalo příjemný pocit uvolnění. Byla noc a nikde ani noha, což mu zajišťovalo příjemnou atmosféru.

Když se začal blížit ke svému bydlišti, z dáli viděl blikající modré světlo. Zpočátku mu nepřikládal moc velký důraz, ale čím blíž byl, tím víc z něj měl nepříjemný pocit.

Když byl jen pár metrů od svého domova, viděl před ním několik aut a hromadu lidí.

U jeho vchodu stála sanitka, dvě policejní auta a hromada sousedů.

Z Dennyho těla veškeré uvolnění zmizelo. Sundal si z uší sluchátka a dál se blížil ke svému domovu.

Když stál před panelákem, strážník v uniformě právě vyslýchal Derrecka, ale Denny jeho dotazy neslyšel.

Přikročil k Joeovi. „Dobrý den.“

„Ahoj.“ odvětil Joe s kamenným výrazem.

„Co se tu stalo?“ zeptal se Denny.

„Někdo se vloupal ke Kristensenový.“ odpověděl Joe, stále s kamenným výrazem.

Denny se ohlédl za sanitkou. „Jsou všichni v pořádku?“ zeptal se.

„Ne.“

Denny ztuhl. „Co se stalo?“

„Kristensenová je mrtvá.“ odpověděl Joe.

V Dennyho žaludku se něco pohnulo. „Co se stalo?“

„Prý to byla vloupačka. Někdo jí praštil do hlavy. Dost špatně.“

„Kurva.“ odvětil zaraženě Denny. Jeho tělem začala silně rezonovat úzkost.

Joe nereagoval. Vypadal, jako kdyby byl v šoku.

„A co Johnny?“ zeptal se Denny.

„Kdo?“

„Její dítě.“

„V bytě nebylo. Je tam jen převrhnutá postýlka.“ odvětil Joe.

„Ježíši. Tak kde je?“ zeptal se Denny, se stále sílící úzkostí.

„Ty jsi Denny?“ ozvalo se mu za zády.

Denny se otočil. Za ním stál strážník v uniformě.

„Jo.“ řekl Denny.

„Potřebuju ti položit pár otázek.“

„Jasně.“ odvětil Denny.

„Pojď stranou.“ řekl mu policajt a odvedl ho dál od davu sousedů.

Denny si sedl na schody, vedoucí do vedlejšího vchodu. Policista se před něj postavil a vytáhl blok.

„V jakém bytě bydlíš?“ zeptal se ho policista.

„12.“ odvětil Denny.

„Kde jsi byl dnes večer.“

„U přátel.“

„V kolik si odešel pryč?“

„Asi v devět.“

„Kdy jsi přišel?“

„Před chvílí.“ odvětil Denny a vytáhl krabičku cigaret. „Můžu si zapálit?“ zeptal se.

Policista na něj upřel zkoumavý pohled. „Kolik ti je?“

„Osmnáct. Chcete občanku?“

„Ne. Věřím ti.“ odvětil policajt. „Zapal si.“

Denny si zapálil cigaretu a začal mohutně tahat nikotin.

„Stalo se v poslední době ve vašem vchodě něco neobvyklého?“ zeptal se policajt.

„Před pár dny se ozvaly rány. Zněly jako od petardy. A dva dny zpátky se do bytu Sarrah...“ odpovídal Denny, když se mu náhle sevřeli průdušky a nemohl ze sebe vydat ani hlásku.

Policajt nahodil empatický výraz. „Nepospíchej.“ řekl mu.

Denny si mohutně potáhl z cigarety. „Někdo se k ní vloupal. Viděl jsem, jak z jejího bytu utíkají dva muži.“

„Chápu.“ odvětil policista a zapsal si poznámku. „Ještě něco jiného?“ zeptal se.

„Nic jiného jsem nezaznamenal.“

„Dobře.“ odvětil policista a zapsal si další poznámku. „Denny, kdy jsi naposledy viděl Stenleyho Harrisona?“

Denny se zamyslel. „Někdy minulý týden.“

„Nevíš, kde by mohl být?“ zeptal se policajt.

„Asi u sebe doma.“ odvětil Denny.

Policista si povzdechl.

„Děje se s ním něco?“ zeptal se Denny.

„Pohřešuje se. Několikrát mu volal bratr, ale nebral telefon. Nakonec jsme se dostali do jeho bytu, ale je prázdný. Ptal jsem se všech obyvatel, ale nikdo neví, kde může být.“ odpověděl policista.

Dennyho to vyděsilo. I když si s Harrisonem nikdy nebyl moc blízký, jeho úzkost se začínala vymykat kontrole. Skoro se klepal, zatímco se snažil vstřebat tu hromadu špatných zpráv, které se na něj navalili během pouhých několika minut.

Mezitím už stihl vykouřit cigaretu. Zahodil jí, než si uvědomil, že stojí před strážcem zákona. Na moment se vyplašil a urychleně se začal zvedat.

„To je dobrý.“ uklidnil ho policista. „Pak to sebereš.“

Denny se posadil zpět na schod. „Obvykle ho vídám na chodbě, jak vytírá nebo tak, ale v posledních dnech jsem ho neviděl.“

„Kdy se vrátí rodiče?“ zeptal se ho policista.

„Oba mívají noční tak do šesti.“ odvětil Denny.

Policista si zapsal poznámku a zaklapl blok. „Díky. Běž domů.“

Na Dennyho ale tohle byla až moc velká kanonáda špatných zpráv. Věděl, že neusne.

13.

Derreck bloumal po bytě, ode zdi ke zdi, na hraně paniky. Nezbývalo mnoho času, do příjezdu kupce.

Rozmanitá fauna v jeho teráriích žila svým životem, zatímco ten jeho byl na vlásku.

Už si ani nechtěl povídat se zvířaty. V důsledku nervů je dokonce zapomínal krmit.

Po hodinovém procházením po bytě se vydal do své lékarničky pro xanax. Koneckonců, kdy jindy to bylo nutné, než teď?

Spolkl hned dva najednou a ničila ho myšlenka, že může trvat i čtyřicet minut, než začnou působit.

Náhle se ozval zvonek.

Derreck zpozorněl, i když se bál, že to je jen další marná naděje.

Skoro se rozeběhl ke dveřím. Když je otevřel, stál za nimi Joe s papírovou krabicí.

„Mám vašeho pavouka.“ řekl Joe.

V Derreckovi se objevilo nadšení. „Díky Bohu!“ zařval a vytrhl Joeovi krabici z ruky.

Když jí otevřel, koukal na pavouka Theraphosa Stirmi, který se okamžitě rozběhl z krabice a přes Derreckovu ruku, podél jeho těla, seběhl až na zem a nakonec pryč, do nejbližšího úkrytu jeho bytu.

Derreck zařval, odhodil krabici, chytl Joea a zatáhl ho z chodby do bytu.

Vší silou hodil Joea proti zdi a když se svalil na zem, začal do něj kopat.

14.

„Potřebuju se provětrat.“ oznámil Denny rodičům.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se ho otec, sedící na gauči.

„Nikdy mi nebylo líp.“ odvětil Denny.

„Vem si aspoň kraťasy. Furt nosíš ty džíny a pak se zbytečně paříš.“ řekla mu matka.

Denny neodpověděl.

Když scházel dolů po schodech k východu, snažil se utřídit si myšlenky.

Nemohl uvěřit tomu, že je Sarrah mrtvá. A nedokázal si představit, kdo by mohl unést malého Johnnyho.

Vyšel před vchod a zapálil si cigaretu. Byl pozdě večer a na srpen bylo nezvykle chladno.

Denny nedokázal v klidu stát nebo sedět a tak začal chodit sem a tam kolem vchodu.

Několik minut se procházel a tahal do plic kouř, zatímco se snažil vstřebat smrt blízkého člověka.

Nakonec odhodil vykouřenou cigaretu, která se odrazila ode zdi paneláku a dopadla na něco rezavohnědého. Denny se na moment zarazil a pak se vydal k rezavohnědé barvě.

Když k ní došel, koukal na mrtvého Sklípkana největšího, ležícího na zádech, se stáhnutýma nohama.

Pod tíhou událostí posledních hodin na něj úplně zapomněl. V tom stejném bytě, ze kterého ho vyhodil, umřela Sarrah. A kdo ví, kde je teď Johnny.

Vzpomněl si na dva utíkající muže z jejího bytu.

Když tam stál a koukal na Sklípkana největšího, začal si uvědomovat, kolik divných věcí se stalo od chvíle, kdy se na nástěnce objevil ten papír.

Rány na chodbě, přepadení u Sarrah, zmizení Harrisona a nakonec mrtvá Sarrah a pohřešující se Johnny.

Nevěděl, jestli je to jen náhoda nebo to spolu nějak souvisí, ale v hlavě mu rezonovala myšlenka, že když pavouka odevzdá, možná tohle šílenství skončí.

Začal přemýšlet, co bude dělat.

Když si vzpomněl na Derreckovu reakci na Theraphosa Stirmi, obával se jeho reakce. Chvíli přemýšlel, jestli pavouka nějak nenarafičí, aby ho Derreck “náhodou“ našel. Po chvíli tuhle myšlenku zavrhl. Mohl by ho nechat před jeho dveřmi, zazvonit a odejít, ale Derreck by mohl dojít k domněnce, že to někdo udělal schválně a následky mohli být ještě horší.

Musel mu toho pavouka dát osobně. A to hned.

Přemýšlel, jestli by to neměl prvně říct rodičům, ale bůhví, jestli by zase nezačali taktizovat, aby dostali odměnu. Po smrti Sarrah je na to mohla přejít chuť, ale v případě rodičů si nebyl jistý.

Denny vzal do ruky malou větev a šťouchl do pavouka, jestli náhodou není ještě naživu, ačkoliv mu bylo jasné, že to není možné. Zvlášť, když vypadá takhle rozmáčknutě a leží v téhle poloze.

Pavouk, i po nárazu větvičky, jen dál mrtvolně ležel, s nohama vzhůru.

Denny se naklonil k pavoukovi a vzal ho do dlaně. Jeho chloupky byli na dotek nepříjemné. Když ho z jedné dlaně převalil do druhé, zavadili prsty o jeho zadeček, plný žahavých chloupků, které okamžitě způsobili ostrou bolest.

„Kurva.“ zasyčel Denny a pustil pavouka zpět na zem.

Chvíli přemýšlel, jak pavouka sebrat. Nakonec vyndal z kapsy velký, hadrový kapesník, rozprostřel ho po zemi, pomocí dvou větviček ho do něj posunul a zabalil ho do kapesníku.

Opatrně vzal kapesník do ruky a vydal se zpět do vchodu. Urychleně vyběhl jedno patro po schodech a zazvonil na Derreckův zvonek.

Teprve po zazvonění se zastavil. Začal pomalu vydýchávat svůj mírný běh. Ty roky kouření se na něm podepsali. Ještě než se vydýchal, zazvonil znovu.

Na moment měl pocit, že v Derreckově bytě zaslechl rány.

Když zazvonil potřetí, rozrazili se dveře a v nich stál zpocený Derreck.

„Co tu chceš?“ zeptal se ho nevrle.

„Pane Gormane, omlouvám se za minule.“ začal Denny.

Derreckův výraz přecházel z nevrlého do vzteklého.

„Ale nejsem tu abych se omlouval.“ zařadil zpátečku Denny. „Jen...myslím, že jsem ho našel.“ řekl Derreckovi a podal mu kapesník.

Derreck mu ho vyrval z ruky, otevřel ho a detailně si prohlédl pavouka.

Následně zacouval zpět do svého bytu, opřel se o zeď a sjel podél ní k zemi.

Denny měl dojem, že odněkud z jeho bytu slyší slabý hlas.

„Co se mu stalo?“ zeptal se Derreck. V jeho hlasu nebyl vztek. Jen bezmoc.

Denny vešel do jeho bytu a do nosu ho zasáhl zápach zkaženého masa. Trochu se mu zvedl žaludek.

„Našel jsem ho venku, jen před pár minutama, když jsem byl na cigaretě.“ vysvětloval Denny. „Netuším, co se mu stalo.“ dodal.

Říct pravdu nepřicházelo v úvahu. Derreckovu reakci si ani nechtěl představit.

Derreck upustil pavouka v kapesníku na zem a dal si hlavu do dlaní. I když nevydával žádné zvuky, Dennymu se zdálo, že začal vzlykat.

Znovu se ozval hlas. Tentokrát byl silnější, ale pořád se mu nedalo rozumět.

„Co to bylo?“ zeptal se Denny.

Derreck vstal na nohy. „Díky, Denny. Teď vypadni.“ řekl Derreck a začal ho tlačit ven.

Ještě než ho Derreck stačil dostat ven z bytu, Denny ucítil na zádech silnou ránu, která rychle ovládla celou jeho páteř a odhodila jeho i Derrecka zpět do bytu.

Denny se odrazil od zdi, o kterou byl ještě před pár vteřinami opřený Derreck, a spadl na zem.

Když zvedl oči k přičinně pádu, spatřil pět mužů, z nichž většina měla v ruce zbraň.

Viděl dvě brokovnice, dvě poloautomatické zbraně a jednu pistoli s tlumičem.

15.

„Joe!“ zařval David, s Coltem 1911 v ruce, do Derreckova bytu.

Derreck se pokusil zvednout, ale Tom ho uzemnil zpět k zemi pažbou brokovnice.

„Joe!“ zařval znovu David.

Z úklidové skříně v chodbě se ozval zvuk, připomínající hlas.

David přistoupil ke skříni a otevřel ji. V ní byl svázaný Joe, se špinavým hadrem v puse a telefonem v dlaních.

David mu vyndal hadr z pusy.

„Rozvaž mě, kurva!“ zařval Joe.

„Jasný, šéfe.“ odvětil David.

U úklidové skříně se objevil i Jerry a oba začali rozvazovat Joea. Když byl volný, okamžitě vstal na nohy, odhodil mobil, odstrčil Davida a Jerryho a rozběhl se k Derreckovi.

„Co si kurva myslíš, že si ke mně můžeš dovolit?!“ řval a za každým slovem dal Derreckovi ránu pěstí do obličeje.

Bruceovi zaplnil nos zápach zkaženého masa. „Cítíte taky ten smrad?“ zeptal se, zatímco Joe nepříčetně tloukl do Derrecka.

Odpovědi se mu nedostalo. Bruce začal procházet bytem a čichem následoval zdroj zápachu, který vedl do koupelny.

Když k ní přišel a otevřel dveře, pach byl tak silný, že se okamžitě od koupelny odvrátil.

Když si zacpal nos a podíval se do vany, viděl v ní tělo Harrisona, v pokročilém stádiu rozkladu, s hlavou tak rozmlácenou, že byl vidět i jeho mozek, který už obývali červi. Na pár místech byla tkáň černá, na mnoha částech byla plíseň, většinu těla požíral nespočet červů a kolem něj létali desítky much.

„Pojďte sem!“ zařval Bruce.

Do pár vteřin se u koupelny objevili David a Tom. Když viděli zdroj zápachu, oba okamžitě couvli od koupelny a snažili se potlačit zvracení.

„Co to kurva je?“ prohlásil David a zabouchl dveře od koupelny.

„Myslím, že to byl Harrison.“ řekl Tom.

„Ježíši.“ řekl Bruce.

„Řekneme to šéfovi.“ prohlásil David.

Všichni tři se vrátili k Joeovi, stále mlátícího do Derrecka, který měl už obličej nateklý a plný krve.

„Šéfe?“ řekl David.

Joe přestal mlátit do Derrecka. „Co je?“ zeptal se agresivně.

„V koupelně je Harrison.“ oznámil mu David.

„Co tam dělá?“ zeptal se Joe.

„Rozkládá se.“ odvětil Bruce.

„Cože?“ zeptal se Joe.

„Je kurva mrtvej.“ upřesnil odpověď Tom.

V tu chvíli se Denny pokusil zvednout a uprchnout, ale Tom mu dal znovu ránu do nosu pažbou od brokovnice.

„Nech ho!“ zařval Joe.

Denny ležel na zemi a držel si krvácející nos.

Joe se podíval na svojí bandu. „Vemte tohohle píčuse“ kývnul směrem k Derreckovi, „do obýváku. Ještě sem s ním ani nezačal.“ Pak se podíval na Toma. „Kde je koupelna?“ zeptal se ho.

Tom se otočil a oba se vydali ke koupelně.

Když Tom otevřel dveře od koupelny, Joe se díval na rozkládající se tělo Harrisona. „Ježíši.“ pronesl.

Chvíli sledoval Derreckovo dílo, pak se vydal zpět k Dennymu a dřepl si k němu. „Promiň za tu ránu, kluku. Bruce je trochu idiot.“ řekl mu.

Denny na něj jen vyděšeně koukal.

„Neboj, nic se ti nestane.“ řekl Joe. „Teda za určitých podmínek.“

„Šéfe?“ ozval se z obýváku Jerry.

„Co zase?“ odvětil podrážděně Joe.

„Tohle byste měl asi vidět.“ odvětil Jerry.

Joe dal oči v sloup. „Vteřinku.“ řekl Dennymu.

Joe vešel do obýváku a stáhl se mu dech. Desítky exotických zvířat si žilo své životy v teráriích.

„No to si snad dělá prdel.“ zareagoval Joe na ten pohled.

Tony dřepěl u terária s pavoukem Atrax Robustus. „Ještě že utekl jen Sklípkan největší. Tenhle by někoho mohl zabít.“

Joe se podíval na Derrecka, který seděl v rohu místnosti, zatímco Jerry na něj mířil brokovnicí. „Ty úchylnej bastarde. Kolik překvapení tu ještě najdeme, co?“ řekl mu.

Derreckova nateklá tvář se ani nepohnula.

Joe si povzdech a vrátil se k Dennymu.

Když k němu přišel, znovu si před něj dřepl. „Hele, kluku, o tom co se tu stalo, nebudeš mluvit. Nebyl si tady. Rozumíš?“ říkal mu rázně.

Denny jen vyděšeně přikývl.

„O všechno tady se postaráme. O Harrisona, o zvířata, o Derrecka. A ty nikdy nikdo nikomu neřekneš, co si tu viděl a slyšel. Ať už uslyší v dalších dnech jakýkoliv zprávy.“

Denny znovu vyděšeně přikývl.

„Jsi fajn kluk. Vždycky jsem tě měl rád. Ale pokud mi způsobíš jakýkoliv problém, pokud cokoliv řekneš, už tě mít rád nebudu. A pak to pro tebe dopadne špatně.“

„Rozumím.“ odpověděl Denny.

„Tak běž domů.“ řekl mu Joe.

Joe sledoval, jak Denny urychleně běží ke vchodovým dveřím bytu a když je otevře, tak se zastaví a následně začne couvat zpět do bytu, před elegantně oblečenou ženou ve středních letech, která v náručí drží batole, následovanou přibližně dvoumetrovým chlapem, který působí, jako kdyby poslední roky jedl jen steroidy, s obrovským magnumem v ruce.

16.

Derreckovi naskočila husí kůže.

Moment, kterého se bál posledních několik týdnů byl tady. A v tu chvíli věděl, že to má spočítaný. Už ho neděsila ani Jerryho brokovnice.

Elegantně oblečená žena sebevědomě vešla do bytu a rozhlédla se po všech lidech, kteří v něm byli. Nijak jí to nerozhodilo. V klidu se rozhlížela a procházela bytem, zatímco její bodyguard stál s rukama podél těla dál ve dveřích.

Johnny v náručí ženy neměl ani škrábnutí. Spokojeně odpočíval v jejím náručí a nevydal ani hlásku.

„Kde jste ho našla?“ zeptal se Denny.

Žena neodpověděla. Jen dál procházela bytem, dokud nedošla k Derreckovi, který při pohledu na ní začal po podlaze couvat co nejdál od ní.

„Kde je?“ zeptala se Derrecka žena.

Derreck neodpověděl. Nemohl to říct nahlas. Jeho nateklý obličej se ani nepohnul.

„Koho myslíte?“ zeptal se Joe.

„Sklípkana největšího.“ řekla žena.

„Kde jste vzala Johnnyho?!“ zařval Denny.

Žena se na něj otočila. „Na chodbě.“ řekla.

„Jak to myslíte?“ řekl Denny.

„Tak jak jsem to řekla.“ odvětila žena.

„Dejte mi ho.“ řekl Denny.

„Ne.“ odvětila žena.

„Podívejte, dámo.“ řekl Joe. „Nevím, kdo si myslíte, že jste, ale tady nemáte, co dělat. Na vašem místě bych se otočil a zmizel i s tím vaším svalovcem dřív, než se vám něco stane.“

Žena otočila hlavu k Joeovi. „Ne.“

„Kdo kurva jste?“ zeptal se David.

„Ten, kdo chce toho sklípkana.“ řekla Davidovi. Pak se otočila na Derrecka. „Tak kde je?“ zeptala se ho.

„Tak dost!“ řekl Tom dřív, než stačil Derreck nějak zareagovat, a namířil na ní brokovnicí.

Derreckovi se na moment chtělo smát. Kdyby Tom věděl co on, tohle by rozhodně neudělal.

„Okamžitě mi dejte to dítě a zmizte.“ prohlásil Tom.

Žena se podívala na Tomovu brokovnici. „To bych nedělala.“

„Proč ne?“ zeptal se Tom.

„Vidíš toho muže ve dveřích?“ řekla a kývla hlavou směrem k jejímu bodyguardovi, který se ani nehnul. „Venku, v dodávce, sedí pět dalších a čekají. Mají rozkaz počkat deset minut. Pokud se do té doby nevrátím, přijdou sem.“ řekla.

Tom sklonil brokovnici, zatímco Joe si povzdechl. „Okay. Můžete si vybrat. Jeden sklípkan je živej a někde se tu pohybuje a druhej je mrtvej a někde se tu válí.“

„Chci toho správného.“ řekla žena.

Derreck věděl, že dřív nebo později, to bude muset říct. „Je to ten mrtvej.“ řekl. Při mluvení cítil, že přišel o pár zubů a tušil, že mu musí být špatně rozumět.. „Mrzí mě to.“ dodal vyděšeným hlasem.

„To nevadí.“ řekla žena. „Kde je?“

Derreck byl v šoku. „Proč nevadí, že je mrtvej?“

„To tě nemusí zajímat.“ odvětila žena. „Tak kde je?“

„Někam odletěl, když ho povalili na zem.“ vyhrkl Denny. „Prosím, dejte mi to dítě.“

„Až dostanu toho pavouka.“ řekla žena.

„Vždyť to dítě za nic nemůže.“ odvětil Denny se zoufalostí v hlase.

„A já taky nechci, aby se mu něco stalo.“ odvětila žena.

„Tak mi ho dejte.“ řekl Denny.

„Kde je ten pavouk?“ zeptala se žena.

„Najdu ho.“ prohlásil rozhodně Denny a začal pobíhat po předsíni bytu a zkoumat centimetr po centimetru podlahu.

„Tak proč kurva nevadí, že je mrtvej?“ zeptal se znovu Derreck.

Žena nic neřekla. Jen dál v klidu stála, zatímco Denny panicky pobíhal po předsíni a hledal mrtvého Sklípkana největšího.

„Tak proč?!“ zařval Derreck.

Žena dál mlčela, což dohánělo Derrecka k šílenství.

Po několika vteřinách hledání ho Denny našel. Mrtvý Sklípkan největší ležel v rohu předsíně, mrtvý, se staženýma nohama.

„Mám ho.“ prohlásil Denny vítězně a chytil pavouka za nožičky.

Žena se otočila směrem k Dennymu

„Dejte mi to dítě.“ řekl Denny.

„Ukaž mi ho.“ odvětila žena.

Denny k ní napřáhnul ruku. Žena k němu přistoupila a pozorně zkoumala Sklípkana největšího.

Po pár vteřinách zkoumání kývla hlavou prvně na Dennyho a pak na jejího bodyguarda, který přistoupil k Dennymu a chtěl si vzít pavouka.

Denny uhnul rukou od bodyguarda. „Nejdřív mi dejte Johnnyho.“

Žena se mu podívala do očí. „Těžko ti ho dám, když máš v ruce toho pavouka.“

„Mám vaše slovo, že se mu nic nestane?“ zeptal se nervózně Denny.

„Co bych asi tak dělala s dítětem?“ řekla žena s lehkým uchechtnutím.

Denny přikývnul a podal bodyguardovi mrtvého pavouka.

„Dejte mi ho.“ řekl Denny.

Žena podala Dennymu Johnnyho a bodyguard podal ženě pavouka. Když ho měla v ruce, položila ho na zem, vytáhla z kapsy saka malý nožík a zabodla ho do pavouka.

Derreckovi se stáhl dech. „Co to děláte?“ vyhrkl.

Žena ho ignorovala a rozřízla pavouka vejpůl. Poté otevřela jeho tělo a vytáhla z něj malý balíček, kompletně zabalený v šedé izolepě.

„Co to kurva je?!“ zařval Derreck. Nemohl uvěřit tomu, na co kouká.

Žena ho dál ignorovala. Když měla v ruce balíček, otočila se a vydala se směrem ke dveřím.

Derrecka přemohl vztek. Z toho co viděl, z toho jak mu lhali a z toho, s jakým nezájmem žena hleděla na mrtvého Sklípkana největšího, kvůli kterému za poslední dny obětoval skoro vše, a bez jakéhokoliv zájmu ho rozřízla vejpůl.

Ve vteřině byl na nohou a běžel směrem k ženě, bez jakéhokoliv racionálního uvažování.

Než k ní ale stačil doběhnout, bodyguard na něj zamířil magnumem a několikrát vystřelil.

Derreck padl mrtvý k zemi.

17.

Denny se, i s Johnnym v náručí, okamžitě rozeběhl do levého rohu místnosti, co nejdál od výstřelu.

V reakci na nečekanou střelbu najednou poplašeně vystřelil na bodyguarda i Bruce.

Bodyguard opětoval střelbu směrem k Brucovi, ale minul, a v tu začal střílet i Tom a David.

Bodyguard se snažil před střelami utéct na druhou stranu místnosti. Běžel podél naskládaných terárií, v marné snaze vyhnout se hromadě střeliva, která postupně mířila do jeho těla i naskládaných terárií.

„Nestřílejte!“ zařval Joe.

Bodyguard padl mrtvý k zemi, zatímco kolem jeho těla padali střepy z terárií.

Exotická zvířata byla na svobodě, poplašená hlukem ze zbraní, a začala se volně pohybovat po místnosti.

Joe se okamžitě pokusil utéct z bytu, ale než došel ke dveřím, objevil se před ním dvoumetrový, černý had se žlutými proužky, o kterého zakopl. Had okamžitě zaútočil a několikrát Joea uštknul do nohy, která byla díky kraťasům nechráněná, než se odplazil pryč od Joea, směrem k východu z bytu.

Joe se zřítil k zemi a dál se snažil plazit k východu, ale než se pohnul o metr, na levou ruku mu vlezl malý, světlehnědý štír, který se dostal přes jeho tělo až k hlavě, na kterou začal útočit.

Joeova banda začala poplašeně střílet po zvířatech, která se pohybovala kolem jejich nohou.

Jerryho kousl, do kraťasy nechráněné nohy, dlouhý, černohnědý had, kterého Jerry ihned po uštknutí rozstřelil brokovnicí na dvě půlky. Jerry se ale přesto s bolestí v noze zřítil k zemi, kde dlaní narazil na malou, světlezelenou žábu.

K tělu bodyguarda se začali plazit dva hadi. Zprava se blížil přibližně půlmetrový, s bělavými skvrnami na hřbetě, a zleva skoro metr dlouhý, s červeným zbarvením těla.

Tony, rychle couval a snažil se trefit půlmetrového, černého ještěra, s oranžovými pruhy, dokud mu nedošla munice a nenarazil na zeď, po které sjel k zemi, a na které na něj ještěr okamžitě naběhl.

David zacouval do pravého rohu místnosti a pálil před sebe ze zbraně na zem, aby odehnal všechna zvířata.

Hadi u bodyguarda prakticky ve stejný moment otevřeli svá ústa, a každý z nich začal do těla požívat jednu jeho ruku.

Denny seděl ve stále stejném rohu místnosti, s Johnnym v náručí, pozoroval hromadu zvířat, modlil se, aby se žádné z nich nevypravilo k jeho rohu, a do toho se snažil najít vhodnou chvilku, kdy se bude moct dostat k východu.

Když viděl, že u východových dveří, které od něj byli jen asi dva metry, leží jen nemohoucí Joe, kterému se dá snadno vyhnout, okamžitě se k nim rozběhl.

Když se vyhnul Joeovi a už byl prakticky u nich, v cestě se mu objevil Bruce, taktéž utíkající k východu, se kterým se srazil a oba ztratili rovnováhu.

Bruce to namířil hlavou přímo do akvária se středně velkou, hnědou chobotnicí, která na vpád do svého prostředí zareagovala okamžitým přisátím se k hlavě Bruce, který začal řvát bolestí, než i s chobotnicí spadl k zemi, kde se jí rukama snažil strhnout ze svého obličeje.

Denny se při pádu otočil, a před dopadem jen letmo stačil zaregistrovat velkého, černého sklípkana, kterého rozmáčkl svým hrudníkem, zatímco Johnny mu vyletěl z náručí asi metr daleko. Když uslyšel Johnnyho pláč, podíval se jeho směrem.

K Johnnymu se plazila asi třímetrová Anakonda.

Denny se začal zvedat, ale než to stihl, Anakonda skoro až vyletěla na Johnnyho a celého ho obtočila svým mohutným tělem.

Johnnyho řev se vystupňoval na maximální úroveň, zatímco se dusil v sevření hada.

Denny byl rázem na nohou a běžel k Johnnymu a hadovi, ale k zemi ho srazil Tom, který couval před několik centimetrů dlouhou, hnědou stonožkou. Denny se opět zřítil k zemi, ale Tom byl hned zase na nohou a čekal na správnou chvíli, kdy vystřelit na stonožku. Ta mezitím vylezla na zeď těsně vedle terárií. Tom neváhal a na stonožku vystřelil, ale jeho přesnost nebyla nejlepší a broky kromě stonožky, která se rozletěla na několik kousků, trefili i terárium, s malou kolonií několikamilimetrových mravenců, kteří po útěku z terária začali lézt a skákat na Toma, který v bolesti jejich žihadel začal pobíhat po místnosti.

Denny ze země viděl, jak Johnny modrá a v sevření Anakondy mu lezou oči z důlků. Už nebrečel. Začal se k nim plazit a natáhnul jejich směrem pravou ruku. V tu chvíli k němu přiběhl Theraphosa Stirmi, který vlezl na jeho ruku a v reakci na ucuknutí Dennyho ruky ho kousl do ukazováčku.

Denny ucítil prudkou a ostrou bolest, která rychle zaplavovala cévy v jeho dlani, až jí nakonec úplně celou ovládla. Instinktivně stáhl pravou ruku k tělu, uchopil jí do levé dlaně své ruky a v prudké bolesti na vteřinu zavřel oči.

Když je znovu otevřel a podíval se na Johnnyho a hada, Johnny se nehýbal a had se stahoval z jeho těla.

Dennymu se zatemnělo před očima a jeho pocit se blížil silné ráně do žaludku.

Začal se znovu plazit k Johnnymu, zatímco Anakonda otevřela svá ústa a od hlavy začala požívat Johnnyho.

Denny se zvedl a chtěl Johnnyho dostat z úst hada, který v ní už měla polovinu jeho hlavičky, ale pak mu kolem hlavy začali létat kulky, vyslané Davidem v reakci na malého, světle žlutého brouka, s černými skvrnami.

Denny si okamžitě lehl na zem a při letu kulek jen sledoval, jak Anakonda kousek po kousku požírá malého Johnnyho.

Jedna z posledních kulek z Davidovi zbraně zasáhla krabici, ze které se ozývalo bzučení hromady sršňů.

Palba utichla a z krabice začali létat ven sršni.

Anakonda už v sobě měla polovinu Johnnyho, ale Denny už se o záchranu nepokoušel. Jen se co nejrychleji rozeběhl pryč z bytu.

Po cestě z bytu se obratně vyhnul v bolestech křičícímu Joeovi, i Bruceovi, který se stále s křikem snažil servat chobotnici se svého obličeje.

Po cestě proběhl těsně kolem červenohnědého hada, který zaútočil na jeho nohu, chráněnou džínami. Denny jeho útok zaregistroval pohledem, ale necítil žádnou bolest. Doběhl ke dveřím, které za sebou okamžitě zavřel.

Pak už jen stál na chodbě a koukal na dveře, za kterými slyšel bzučení desítky sršňů a křik lidí.

Ale dveře už nikdo další neotevřel.

18.

Denny seděl před vchodem na schodech, schoulený skoro do klubíčka, a mohutně tahal už pátou cigaretu.

Dvě malé díry od klepýtek Theraphosa Stirmi ho strašně svědili a neustále si je musel škrábat.

Všude kolem vchodu byla policie, hasiči i záchranáři, připravení poskytnout pomoc případným přeživším.

Dennymu se klepala ruka, když sledoval, jak si dva muži nasazují obleky a jsou připraveni vejít do bytu, plného sršňů.

Uběhla už hodina od chvíle, kdy se Denny dostal z bytu, a za oknem onoho bytu v prvním patře bylo pořád slyšet bzučení.

Po jeho boku stáli rodiče, kteří nic neřekli ani na jeho, už vykouřenou, krabičku, kterou přímo před nimi předtím vytáhl z kapsy.

Denny zahodil vykouřenou cigaretu. Bylo mu fuk, že všude kolem je policie a může dostat pokutu. Jen litoval, že předtím cigarety nešetřil.

„Nemáš cigaretu?“ otočil se na matku.

„Jasně.“ řekla matka.

Otec na vteřinu vypadal, že chce něco říct, ale nakonec mlčel.

Denny si zapálil svým zapalovačem další cigaretu a tahal, co mu plíce dovolili.

Ani Denny, ani rodiče nemluvili.

Po chvíli před Dennyho a rodiče přišli dva policisté.

„Dobrý den.“ řekl jeden z policistů. „Potřeboval bych vyslechnout váš popis události.“

„Jasně.“ řekl Denny rozklepaným hlasem.

Policista vytáhl bloček. „Proč jste přišel do toho bytu?“

„Donesl jsem Derreckovi toho mrtvýho pavouka.“ odvětil Denny.

„Kde jste ho našel?“ zeptal se policista.

„Ležel tady v trávě.“ odvětil Denny. „Pár dní zpátky jsem ho omylem zabil a vyhodil z okna.“ řekl, zatímco mu po tváři sjela slza.

Rodičům se ve tváři objevil nevěřícný výraz, ale nic neřekli.

„A pak?“ zeptal se ho policista.

„Do bytu se přiřítila hromada chlapů. Všichni měli zbraně.“ odvětil Denny.

„To byla asi ta Joeova banda. Dělali tady bordel už dlouho.“ řekl otec.

„Bordel?“ otázal se druhý policista.

„Pravidelně se tu slézali, do noci byl slyšte hluk z jejich bytu a tak.“ upřesnil otec.

„Chápu.“ odvětil policista. „A pak?“

„Otevřeli dveře od kumbálu a v něm byl Joe. Začal mlátit do Derrecka a pak se objevila ta žena.“ povídal Denny.

„Žena?“ řekl policista.

„Prostě nějaká ženská. A měla v náručí Johnnyho.“ pokračoval Denny.

Nevěřícný výraz rodičů se zdvojnásobil.

„Koho?“ zeptal se druhý policista.

„Malého kluka naší sousedky.“ upřesnila matka.

„Kde ho vzala?“ zeptal se policista.

„Říkala, že ho našla na chodbě.“ odvětil Denny.

„Před pár dny zmizel. Kolébka byla převrhnutá a jeho matka mrtvá.“ dodala matka.

„Tak kde se tam vzal?“ zeptal se zmateně policista. „Jestli byla kolébka převrhnutá, tak jak to, že se mu nic nestalo? Musel by aspoň brečet, když spadl na zem. A to by asi slyšeli sousedi.“

„Já kurva nevim.“ odvětil podrážděně Denny.

„Promiň, hochu. Jen si v tom chci udělat pořádek.“ řekl policista.

„Jeho matka mu občas dávala něco na spaní.“ řekl náhle otec.

„Cože?“ odvětil nevěřícně policista.

Otec si povzdechl. „Pořád brečel. Občas mu jeho matka dala něco, aby dobře spal.“

„Co to bylo?“ zeptal se druhý policista.

„To mi neřekla. Zmínila to jen okrajově.“ odvětil otec.

„A vy jste se o to nezajímal?“ zeptal se policista.

„Ne.“ řekl otec s kamenným výrazem.

„No dobře.“ prohlásil policista udiveně. „A dál?“ zeptal se Dennyho.

„Derreck naběhl na jejího bodyguarda a začalo se střílet.“ řekl Denny.

„Bodyguarda?“ zeptal se policista.

„Byl s ní jeden svalovec s obrovskou zbraní.“ upřesnil Denny.

„Aha.“ odvětil policista a zapsal si poznámku do bloku.

„Bodyguard začal střílet a pak stříleli všichni.“ pokračoval Denny. „Najednou byli všude zvířata a pustili se do lidí.“

„Zvířata?“ otázal se policista.

„Pavouci, hadi a tak. Měl jich tam hrozně moc. Plný terária.“

„A jak se dostali ven ty sršni?“ zeptal se policista.

„Jeden z tý party prostřelil krabici, ve který byli.“ řekl Denny. „A pak jsem vyběhl ven.“

„A to dítě?“ zeptal se policista.

Dennymu se v krku objevil knedlík. Vyběhl, od policistů a rodičů, k trávě a začal zvracet.

Matka k němu přistoupila a dala mu ruku na záda.

Denny se otočil zpět na policisty. „Mrtvé.“ řekl jim, s dalšími slzami v očích.

„Jak se to stalo?“ zeptal se policista.

Denny začal vzlykat.

„Ježíši, dejte mu čas. Teď vyšel ven!“ okřikl policistu otec.

„Omlouvám se.“ řekl policista.

„Sežral ho had.“ vyhrkl Denny.

Oči policistů i rodičů na něj upnuli šokující pohled.

„Byl obrovskej. Vypadal jako Anakonda.“ vyprávěl Denny, zatímco mu po tváři tekly slzy. „Prvně ho uškrtil a naposledy jsem viděl, jak ho žere.“ řekl Denny mezi vzlyky. „Chtěl jsem ho zachránit. Fakt jsem se snažil.“ vyprávěl vzlykavě Denny. „Ale vždycky mi někdo vlezl do cesty. A když už jsem u něj skoro byl, vlezl mi do cesty Theraphosa Stirmi.“

„Cože?“ zeptal se policista.

Obličeje rodičů zbledli.

„Jeden pavouk.“ řekl otec, se zaraženým výrazem.

„Chápu.“ odvětil policista a zapsal si další poznámku. „A kam zmizela ta žena?“

„Nevím.“ odvětil Denny. „Asi prostě odešla.“

„Dobře.“ řekl policista a zaklapl blok. „Hele, chlapče, vím, že je toho teď na tebe moc, ale budeme potřebovat popis té ženy.“

„Co to s váma je?! Dejte mu chvilku!“ vyhrkla matka.

„Dám mu tolik času, kolik bude potřebovat.“ odvětil mírným hlasem policista a zaklapl bloček. „Až budeš připravený, přijď za námi.“ řekl policista Dennymu a i se svým kolegou odešel.

„Mrzí mě to Denny.“ řekla matka.

„Máš ještě cigaretu?“ zeptal se Denny.

„Jasně.“ odvětila matka a otevřela krabičku, ze které si Denny vzal cigaretu.

„Půjdu kousek dál. Potřebuju si utřídit myšlenky.“ řekl Denny.

„Denny, neměl bys teď chodit moc daleko...“ začala matka.

„Za chvíli jsem zpátky.“ přerušil jí Denny.

Když se otočil a začal mířit co nejdál od všech lidí, zahlédl, jak Theraphosa Stirmi odchází daleko od všeho dění a míří do blízkého křoví.