Rodinná tradice

Většina rodin má svou tradici. Některé rodiny mají kus oblečení, který si vezmou na svatbu. Některé rodiny každou neděli vypnou elektroniku a hrají stolní hry nebo si povídají. Některé rodiny rituálně navštěvují některá místa. Zoo nebo botanickou zahradu. A některé rodiny tradice nemají. Šťastní parchanti. Bylo mi šest. Všichni jsme byli na rodinné chatě. Já, máma, táta, děda a babička. Ne, tohle nebyla rodinná tradice. Prostě jsme se tam náhodou sešli, protože nám všem vyšel čas. Většinu těch dní jsem si hrál s hračkami nebo koukal na televizi. Dospělí si povídali. Vlastně nic zváštního. Byly to pěkné dny do chvíle, kdy musela přijet pro kolabujícího dědu sanitka. Poslední slova před odjezdem do nemocnice byla namířena na mého otce. "Už je to tady" řekl tehdy. Samozřejmě sem neměl tušení o čem mluví. A Byl sem docela zvědavé dítě. Takže jsem se ptal. Znáte takové ty operační místnosti, nad kterými je hromada sedadel? Takové ty na kterých si připadáte jako kdyby jste sledovali fotbalový zápas nebo box? Místnost kde se operuje je zakryta sklem. Ale jinak si tam případáte jako ve starověkém koloseu. Jen místo gladiátorského souboje na život a na smrt sledujete operaci někoho vám blízkého. Mně bylo šest a sledoval sem jak opatrně skalpelem rozřezávají dědu. ,,Před mnoha lety jeden tvůj předek potřeboval operaci. Měl smrt na jazyku a jediný kdo ho mohl zachránit byl jeho syn." vyprávěla mi matka. Pozoroval sem, jak doktoři skalpelem otevřeli mého otce. ,,Tvůj dávný předek byl už starý a jeho orgány začali selhávat." Doktoři vyjmuli z otce orgán. ,,Selhali mu ledviny. Obě." Doktoři orgán vyjmutý z otce vložili do dědy. ,,Většina rodin má své tradice. Tvůj předek mohl přežít jen pokud mu jeho syn daroval ledvinu. Stačila jedna. A oba mohli ještě dlouho žít s jednou ledvinou." Doktoři se snažili, aby ledvina fungovala. ,,Jenže život s jednou ledvinou není tak dlouhý jako se dvěma. Když musí jedna ledvina zvládnout práci dvou, začne kolabovat mnohem dříve." Doktoři zašívali otce a dědu. ,,Takže když synovi tvého předka zkolabovala ledvina, jeho syn mu zase daroval svou. A tak dál a dál." Zašito. Operace úspěšná, další život zachráněn. Dva mají před sebou život jen s jednou ledvinou. ,,A takhle se zrodila tradice naší rodiny." usmála se na mě matka. Celé generace nekouří, jí zdravě a vůbec dělají co můžou aby mohli pomoci tomu, který je zrodil. Celé generace mojí rodiny. Nejvíce ledviny ohrožuje nezdravý životní styl. Především cukrovka. Ale taky různé návykové látky. Celé generace mojí rodiny neberou žádné léky. Nepijí alkohol. Nekouří. Kofein nebo marihuana je vyloučená. Jedí zeleninu a často jsou vegetariáni. A vždycky musí mít potomka. A teď to celé dorazilo ke mně. Jaký je to pocit když máte předem určený život? Když přesně víte jak máte žít? Asi jako bydlet v KLDR. Když mi bylo dvanáct, otec mě chytil s cigaretou. Obvykle je následek domácí vězení nebo vám zakážou televizi. Se mnou si otec sedl a vyprávěl mi příběh. ,,Můj prapradědeček byl trochu jiný. Moc mezi nás nezapadal. Dneska by se asi řeklo že nebyl moc konzervativní. Hodně rád si užíval života a bouřil se proti společnosti. Byl to takový rebel. Ale jeho rodiče měli trpělivost. Věřili, že z toho vyroste a bude plnit svou úlohu v naší tradici. Mýlili se. Když mu z jeho životního stylu přestávala fungovat ledvina, jeho rodiče neměli na výběr. Strávil tři roky v místnosti, dokud nepřišel čas na tradici. Jednoho dne se probudil a neměl ledvinu. Všichni věděli že by se vzpíral, tak ho jednoduše uspali." Jaký je to pocit, když si uvědomíte že vaši zploditelé chtějí víc svůj život, než váš? Pro tohle nemám přirovnání. Od té doby je každý potomek našeho rodinného stromu přísně střežen svými rodiči. Nepřemýšlel jsem proč mému předkovi nevzali ledvinu a nedali jí jinému předkovi hned a radši ho drželi v zajetí. Neptej se na věci, na které nechceš znát odpověď. Možná i to je součást tradice. Ale rebel jsem byl. Jak daleko by jste zašli pro osobní svobodu? K jak velké sebedestrukci byste byli ochotní zajít? Závislost na nikotinu jsem si vybudoval v patnácti. Pít jsem začal v sedmnácti. Cpát do sebe každý prášek co najdu ve dvaceti. Tomu se říká užívat si života. Hledal jsem odpověď. Nakonec přišla sama. Nedal mi jí Google nebo kniha. Dal mi jí kamarád kamaráda. Když jsme jednou mířili někam pít, nabídnul jsem tomu klukovi Red Bull. Nevím už jak se jmenoval, ale nezapomenu co mi řekl. Bylo mu třináct když mu začali selhávat ledviny. Dva roky v kuse pil pět energy drinků denně. A já byl celou dobu jen na dvou. Absurdní. Jaký je to pocit, když konečně naleznete odpověď na svůj problém? Skvělý.