Příjemné odpolední posezení v parku

„Tak si na chvíli můžeme sednout tam na kraj parku.“

Bylo páteční odpoledne po dramaťáku. Těch pár z nás co tam chodilo už šlo domů. Jen já a David jsme si řekli že ještě chvíli pokecáme. Oba jsem měli čas než jsme měli své věci na vyřízení. Tak jsme si řekli že dáme řeč.

Sedli jsme si na úplný kraj parku, který byl na Proseku, místě mého bydliště. Oficiální název zněl Park přátelství. Vždyckyj sme si dělali prdel že to je park, kde každý dostane friendzone. Takže jsme tam seděli a jen tak kecali.

Probírali jsme hlavně filmy, občas naše přítelkyně. Každý jsme v té době nějakou měli. Ta kterou jsem měl já, byla moje první. Nikdy předtím sem holku neměl. Ani sex. Jo, moje sexuální frustrace byla předtím hodně velká. Jinak jsme hodně rozebírali bondovky a porovnávali je s jinejma špionskejma filmama.

Zrovna jsme horlivě diskutovali jestli jsou lepší starý nebo nový bondovky, když se u nás zastavily dvě holky. Esteticky bych je přirovnal k pornoherečkám. Jedna byla vyšší, ta druhá spíš menší a měla brejle.

„Kluci, nemáte náhodou otvírák na víno?“ zeptala se jedna z nich. Podíval sem se do batohu. Nosil sem tam takový kleště, který měli i hodně jinejch funkcí. Sloužily jako takovej švýcarák. Otvírák na víno tam ale nebyl.

„Bohužel.“ odpověděl jsem.

To by ale nebyl David Šanda, kdyby se nevrhl do akce. Jestli se dal něčím charakterizovat, tak tím že byl nevyzpytatelný. Všichni ho měli rádi, protože s ním byla prdel. Vždycky, když jsme šli chlastat, ho každý začal buď ožírat, nebo mu rovnou cpal do huby brko. Výsledek stál většinou za to. Mezi jeho nejslavnější kousky patřil několikanásobný skok z okna, zavření se na pár hodin na hajzl, poblití celého bytu nebo vyvolávání kluka, kterého sotva znal, místo věnování se přítelkyni.

„Já to otevřu.“ prohlásil.

Vytáhl z batohu tužku. Vykulil jsem oči. Neměl jsem páru, co s tím chce dělat. Ta menší s brejlema mu trochu nervózně podala víno. Začal tužkou co největší silou tlačit na korkový špunt vína.

„Ty vole, co s tím děláš?“ zeptal jsem se se smíchem.

„Vím, co dělám.“ To byla jeho častá věta. Většinou to bylo naopak.

„To se ti nepovede, Davide.“ Pletl jsem se. Rval tu tužku do toho špuntu až se mu povedlo narvat ho dovnitř. Korek plaval uvnitř a David vítězně zvedl láhev nad hlavu za krátkého a veselého potlesku těch pornohereček. I já jsem mu to pochválil.

„Ta to se s náma napijete, kluci, ne?“ řekla ta vyšší. Už z hlasu nezněla zrovna dvakrát chytře. Připadala mi jako taková typická lehká děva.

„Jo, proč ne.“ odpověděl jsem. Tehdy mi víno moc nechutnalo, ale napít jsem se ho dokázal i bez zkřiveného obličeje.

První dostal flašku do ruky David. Stála u něj ta menší. David se napil a flaška pak putovala v kruhu až se dostala ke mně. Bez problémů jsem se napil. Nechutnalo ani tak hrozně jak jsem se bál.

„A co tady vlastně děláte, kluci?“ Bylo jasný, že ta vyšší, je zároveň ta ukecanější. To bylo hodně na škodu. Když promluvila ta druhá, zdálo se mi, že má aspoň nějakou inteligenci. Tahle zněla jako by jí někdo projel mozek vysavačem.

„Jen tak kecáme.“ David byl samozřejmě ten extrovertnější.

„Dete z práce, tak ste si řekli že pokecáte co?“

„My sme studenti.“ I já sem se ale dokázal zapojit do konverzace.

„Ty jo teprv? No my už sme ze školy nějakou dobu pryč.“ Obě si vyměnily něco mezi výrazným pohledem a mrknutím.

„Kolik vám je?“ zeptala se David.

„No, už trochu víc.“ To zase promluvila ta vysoká, a co víc, hodila takovej podivnej úsměv na mě.

„Dvacet dva, dvacet tři?“ David byl hodně zvědavej člověk. Obě se zasmáli. Flaška zase oběhla kolečko. Jak jsem tam jako jedinej z nás seděl na lavičce, ta vyšší mi zase podala flašku vína, bez jediného pohledu na mě.

Konverzace pokračovala.

„A co budete dneska dělat?“ Naštěstí tentokrát promluvila ta menší.

„Já du na pivo.“ řekl sem.

„Jo? Chodíte často takhle chlastat?“ Stála fakt docela blízko u mě.

„Jo jo.“ odpověděl David.

„No ale tak ještě chvíli se na náma zdržet můžete, ne?“ Jsem domýšlivý člověk. Často ale vidím věci i tam, kde žádné nejsou. Proto sem chtěl s myšlenkou že nás balí docela brzdit. Nebylo to lehký.

„A co vlastně děláte holky?“ zeptal se David.

„Já sem sociální pracovnice.“ odpověděla bez zájmu ta menší.

„Já nepracuju.“ pochlubila se hrdě ta vysoká.

„Tak to to víno bylo asi na tebe co?“ kývnul sem na čtyřočko. Jen s úsměvem přikývla.

„Přece nebudu nějaká zasraná sociální pracovnice, ty vole.“ prohlásila ta vysoká.

„Aspoň něco dělám, ty krávo.“ odvětila brýlatá.

Bylo vidět že jde jen o srandu, ale i tak ta scéna vypadala jak z filmu s Melissou McCarthy. Pohodlně jsem se usadil a zapálil si cígo. Věděl jsem, že tohle ještě bude sranda. Brýlatá vyndala krabičku a po mém vzoru si zapálila taky. Dala i cígo kamarádce. David nekouřil. Nikdy kromě privátů.

Konverzace pokračovala stylem, že David začal extrovertně vyprávět za zvýšené pozornosti brejlounky, nejrůznější zážitky z privátů. Aby ne, když většina připadala jemu. Já měl jen klub rváčů, který jsem už pár měsíců, privát co privát vedl s jedním kámošem. Dávali jsme si do huby poměrně lehce, ale stejně to stálo za to.

Mezi další mé zážitky už patřil asi jen sex ve sklepě na pračce, který sem si na posledním privátu užil se svojí přítelkyní. Jinak tam bylo jen mnoho nedobrovolně zhlédnutého sexu, který provozovali kamarádi i lidé, které jsem sotva znal. To nejsou zrovna věci, co vyprávíte na potkání. I když David by to na pohodu udělal. David nadšeně nahazoval jednu historku vedle druhé, až jsme se dostali k oné pověstné fotce. Z prdele jsem jí připomněl já.

„Mám jim ukázat třeba tu fotku kde máš péro venku?“ nadhodil jsem.

Ten snímek vznikl na privátu pár měsíců zpátky. S Ondrou si chtěli zapózovat na fotku, já jsem je měl vyfotit. Vyfotil jsem na první pohled rutinní fotku a hned jí poslal Ondrovi. Když jí viděl provolal: „To si děláš prdel. To je kokot!“. Když jsem se zmateně zeptal, co se děje, řekl jen ať se na tu fotku pořádně podívám a pohled směřuju spíš dolů. Když jsem se zakoukal do fotky, uzřel jsem, že ten debil si fakt vytáhnul péro z kalhot. Samo o sobě by to nic neznamenalo, nahej na privátech byl furt, ale vyfocený jsme to ještě neměli. Tehdy jsme z toho oba chytli záchvat smíchu. A tak viděl Davidovo péro skoro každej, kdo ho znal, včetně jeho přítelkyně, ještě než spolu začali chodit.

„Jo, klidně jim to ukaž.“ Ani mě to nepřekvapilo. Vytáhl jsem telefon a začal se prohrabovat v galerii. Po chvíli hledání jsem jí našel. Dal jsem telefon do ruky té menší, co stála vedle Davida.

Udiveně a se smíchem řekla jen: „Aha.“ a telefon mi vrátila. Držel jsem telefon v ruce a ukazoval fotku té vyšší. „No pěkný.“ Zněla jakoby mu ho rovnou chtěla vykouřit.

„Ale tak ty bys taky ukázal ne?“ Ohromeně sem vykulil oči. S lehkým úsměvem, řikajícím “jako fakt?“ jsem se na ní podíval.

„Ty vole, Kláro.“ zakřičela ta menší se smíchem.

„Co je? Vždyť žijeme jen jednou.“ prohodila na ní. „Ukázal bys viď?“ Z jejího pohledu bylo jasné na co asi myslí.

„Proč ne.“ odpověděl jsem pobaveně. Ne, že bych to měl v plánu.

„No jasně. Žijeme jen jednou, tak ať to stojí za to.“

David dál vybaloval historky a já tam jen tak seděl a nevěděl jestli se smát nebo brečet nad tou absurditou. Devatenáct let nic. A teď když mám holku po mě vyjede náhodná štětka v parku. Na to jsem si musel zapálit další.

Když jsem dokouřil, konverzace už mě docela nudila, tak jsem se důležitě podíval na hodinky a pronesl, že už budu muset. David přitakal. Hodil jsem si batoh na záda, a už se se i s Davidem loučil s holkama. Chtěl jsem si zapálit další, ale moje krabička začínala být prázdná.

„Hele, nemohl bych tě prosím tě stáhnout o jedno cígo?“ obrátil jsem se na tu menší.

Nahodila otrávený výraz, ale cígo mi dala. Nepracující se rozesmála.

„Ty se neztratíš v životě. Ty se fakt neztratíš.“ ukazovala na mě prstem.

„Jasně, jasně.“ pokýval jsem.

Rozloučili jsme se. Holky zamířil dál do parku, snad pro jiné úlovky, a já s Davidem šel k metru, kterým měl zamířit vstříc domovu.

„Ty vole, Davide, zdálo se mi to nebo nás chtěly ojet?“

„Chtěly nás ojet. Tutově.“

„To mě teda poser.“

Rozloučili jsme se a šli každý vlastní cestou.