Narušený kněz

1.

Garry se probudil z poměrně dost krátkého spánku. V noci opět nemohl usnout, takže naspal dohromady tak tři hodiny.

Když vstal tak se osprchoval, vyčistil si zuby, oblékl se a byl připraven k odchodu.

Když sáhl na kliku od dveří, na moment zaváhal. Otočil se a vydal se ke stolku u postele. Otevřel nejnižší šuplík a pohlédl na svůj malý revolver. Vzal ho do ruky a chvíli ho soustředěně pozoroval a vážil v ruce.

Nakonec vrátil revolver na původní místo a vydal se do kostela.

2.

,,Amen." zakončil Garry další mši.

Garryho frustroval pohled na několik věřících, kteří u bohoslužby skoro spali nebo koukali do telefonu. Bohoslužba se pro ně stala rutinou, stejně jako pro Garryho.

,,Garry, musím s tebou mluvit." ozval se Jessie, když se Garry těšil, že si konečně užije trochu klidu.

Jessie byl Garryho kaplan a jeho nejlepší přítel.

,,Musíme to tu nějak oživit." navrhl Jessie.

Garryho tento nápad na chvíli povzbudil. ,,S tím s tebou naprosto souhlasím. Máš nějaký nápad?"

,,No možná bych sundal tu sochu Ježíše na kříži. Je to zbytečně depresivní."

Garry na něj koukal asi pět vteřin, ale Jessiemu jeho ostrý pohled připadal jako pět minut.

,,A co mu dát jinou barvu? Ať to tu trochu prozáří." přemýšlel dál Jessie.

Garry opět nasadil svůj ostrý pohled. Na pouhou vteřinu Garrymu proběhl hlavou obraz jeho revolveru.

,,Ty okna jsou hezky barevný, ale tak to mají všude. Chce to něco originálního." přemýšlel dál Jessie.

,,To je jistě pravda, ale pro to co navrhuješ, je kacířství slabé slovo." odvětil Garry.

,,Co nějaký obchod? Trafiku, fast food. Lidi sem hned půjdou radši, když si po mši budou moct dát hambáč."

Garry se otočil a odešel.

3.

,,Víte, já nad tím musím pořád přemýšlet. Nechtěl jsem jí ublížit, ale nemohl jsem si pomoct."

Garry seděl a poslouchal zpověď.

Muž pokračoval: ,,Tohle se nemělo nikdy stát. Pořád se snažím s tím přestat, ale ten démon mě ovládá."

,,Měl by jsi přijmout následky za svůj zločin." opáčil Garry.

Muž se bránil. ,,Já nemůžu jít do vězení, sežerou mě tam zaživa."

Garry přemýšlel, co na to říct.

Muž pokračoval: ,,Vy to přece nesmíte nikomu říct. V tom spočívá zpovědní tajemství. Že jo?"

Garry si promnul oči únavou. ,,Samozřejmě, ale..."

,,Já se kaju." přerušil ho muž.

,,Ano, ale nemůžete pořád ubližovat lidem." opáčil Garry.

,,Už to neudělám. Slibuju." řekl muž.

Garry si složil hlavu do dlaní. Nevěděl, co říct.

,,Tak kolik otčenášů?" zeptal se nakonec muž.

4.

Jídlo v kostele jako vždy nestálo za nic. Garry si sedl a pustil se do odporné bramborové kaše s hovězím masem.

Nedalo se to jíst.

Chtěl být sám, ale ke stolu si k němu přisedl Jessie.

,,Zase nějaký blafy." zareagoval Jessie na jídlo. ,,Proč aspoň jednou neuvaří Dorris něco pořádnýho. Takhle aby člověk chodil radši do toho fast foodu." stěžoval si na jídlo od kuchařky Doriss.

Garry nemluvil. Zaprvé byl unavený, zadruhé v depresi a zatřetí mu Jessie lezl na nervy. Garry nechtěl mluvit s nikým.

,,Máš zas nějakou depku nebo co?" zeptal se Garryho Jessie.

,,Málo jsem spal." odpověděl Garry.

,,Měl by sis říct u doktora o něco na spaní. Jde to s tebou z kopce." radil mu Jessie. ,,Co zajít na panáka?" navrhl Jessie nakonec.

5.

Garry a Jessie nakonec zalezli do jedné zapadlé hospůdky. Jessie si dal pivo a panáka, Garry vodu.

,,Ježíš dokázal proměnit vodu ve víno, tak proč si taky trochu nedat?" ozval se Jessie při pohledu na Garryho vodu.

,,Nepiju." opáčil Garry.

,,Dneska už desatero, bibli a všechny tyhle věci nikdo nebere vážně. Lidi si to stejně přeformulují jak se jim zachce." vyprávěl Jessie Garrymu. ,,Myslíš že židi jedí košér? Že dodržují šábes? Ani náhodou. Náboženství se pro ně stalo jen pozadím. Nikdo to už nebere vážně." zakončil Jessie svou promluvu.

Garry mlčel.

,,A pak se dostalo ven, že několik kněží znásilňují malé kluky. Jak dlouho ještě křesťanství vydrží?"' pokračoval Jessie.

Garry už to nemohl poslouchat. Ne proto, že to znělo kacířsky, naopak proto, že měl ve všem pravdu.

Garry se otočil na servírku. ,,Můžete mi přinést trochu bílého vína, prosím?"

5.

Garry se vrátil z hospody už trochu opilý. Nepil už celé roky. Slíbil si, že bude tak čestný kněz, jak je to jen možné.

Zklamal.

Z několika sklenic bílého vína se mu naplnil močový měchýř. Vydal se tedy na pánské toalety. Když otevřel dveře, jako první uslyšel ,,Obsazeno!". A to ještě předtím, než se mu před očima naskytl výhled na Jessieho souložícího s kuchařkou Doriss.

Garry urychleně uprchl do svého pokoje.

Chvíli seděl na posteli s hlavou v dlaních a následně opět vytáhl ze šuplíku revolver. Chvíli ho otáčel v ruce a nakonec ho uložil zpět do šuplíku.

Vteřinu nato do jeho pokoje přišel Jessie. ,,Můžu se vyzpovídat?" zeptal se.

,,Samozřejmě." opáčil Garry.

Vydali se do prostoru pro zpověď, kde se Jessie vyzpovídal a pak se Garry vrátil zpět do svého pokoje.

Poklekl ke své posteli a začal se modlit.

,,Bože, zhřešil jsem. Upřímně lituji svého činu. Odpusť mi prosím. Dochází mi energie. Připadám si jako kdyby vše šlo proti mě. Dej mi znamení. Nevím už jak dál, nevím co dělat. Jakékoliv, jen malé znamení, kterou cestou mám jít. Amen."

Chvíli ještě klečel u postele a následně se vydal spát. Nemohl zabrat ještě dvě hodiny.

6.

Když se ráno probudil, zopakoval svou ranní rutinu a vydal se do hlavní haly kostela.

První překvapení pro něj byl počet lidí, který se v místnosti nacházel. Bylo jich víc než za poslední tři mše.

Druhé překvapení byla socha Ježíše, vévodící hale. Z očí mu dlouhým proudem tekly rudé slzy, které se táhli skoro až k pasu.

,,To je znamení. Kajte se." řval pořád dokola Jessie přes celý kostel.

Garry jen stál a udiveně sochu pozoroval.

7.

V následujících dnech se k soše začali sjíždět lidé ze všech okolních měst. Všichni se u ní modlili. Bylo jich tolik, že lavice nestačili. Dav se mačkal v celé kostelní hale, hlava na hlavu fotila sochu a každý se k ní snažil dostat co nejblíže.

Jessie neustále pokřikoval, že jde o znamení nebo že se blíží apokalypsa, nebo nějakým jiným způsobem dělal soše reklamu.

Garry sochu jen pozoroval a přemýšlel.

Nedělní mši provedl stejně rutinně jako jindy.

8.

Byl den po mši a v hale bylo pořád narváno. K davu se přidali i novináři a všemožný tisk, který důkladně dokumentoval obraz sochy.

Jessie se většinu času snažil krotit tisk, aby sochu rovnou nezbořil a neodvezl si jí s sebou.

Garry se vyhýbal rozhovorům a celý den, stejně jako předchozí dny, se jen procházel sem a tam po kostele a přemýšlel.

Když Garry došel náhodou do haly, okamžitě k němu přiběhl Jessie.

,,Musím si odskočit. Pohlídáš to tu chvíli?" poprosil ho.

Garry kývl a postavil se před sochu.

Novináři se ho pořád na něco ptali, kamery ho zabírali a od blesků z fotoaparátů Garryho začala po půl hodině bolet hlava.

Nakonec se otočil, nechal dav ať si dělá co chce a vypravil se na toaletu.

Otevřel dveře a zaslechl staré známé "Obsazeno!", doprovázené opět obrazem Jessieho a Dorris.

Tentokrát ale neodběhl. Místo toho chytil Jessieho, od pasu dolů nahého, a odvedl ho do svého pokoje.

,,Garry já...." začal Jessie, ale Garry mu udělil takovou facku, že se Jessie zřítil na podlahu.

,,Můžu se vyzpovídat?" zeptal se Jessie.

,,Ta socha." řekl Garry.

Jessie vypadal zmateně. ,,Je to zázrak." pronesl.

Garry na něj opět upřel svůj ostrý pohled.

,,Ta socha." opakoval Garry.

,,Co?" zareagoval Jessie.

Garry na něj znovu upřel svůj ostrý pohled.

Tentokrát trval opravdu dlouho. Tak dlouho, že Jessiemu bylo jasné, že Garry ho opět prokoukl.

,,Bylo to potřeba." pronesl nakonec Jessie. ,,Víš stejně dobře jako já, že tohle je přesně to, co jsme potřebovali."

A v tu chvíli, Jessie vše pochopil.

9.

Když se Garry vrátil zpět do haly kostela, před celý dav novinářů i obyčejných, modlicích se lidí, v jedné ruce táhl od pasu dolů nahého Jessieho, a v druhé nesl svůj revolver.

Samozřejmě tím způsobil davu obrovský šok. Následovaly dotazy, fotky a ohromené výkřiky.

Garry Jessieho postavil před sochu.

,,Řekni jim to." zašeptal mu do ucha.

Jessie nic neřekl. Vyděšeně stál a pozoroval dav před sebou.

Garry ho zlomil na kolena a na hlavu mu namířil revolver.

,,Řekni jim to."

Lidé začali prchat z haly. Jen pár novinářů se ještě zdrželo a pozorovalo situaci.

,,Řekni jim to."

Lidé před kostelem volali policii.

Jessie začal brečet. ,,Byl jsem to já." prohlásil do kamer. ,,To já nakreslil na sochu ty slzy."

Poslední novináři pozorně pozorovali situaci.

Garry zvedl Jessieho na nohy a přiložil mu revolver k páteři.

Zazněl výstřel, po kterém z haly utekli i poslední novináři.

Jessie padl na zem, krvácel a ochrnutě se plazil co nejdál od Garryho.

Garry měl na tváři blažený úsměv.

Pomalým krokem se vydal halou až ke vchodu, kterým vyšel ven, před kostel, kde se kromě davu obyčejných lidí a novinářů objevila i policie.

,,Odložte zbraň a dejte ruce vzhůru!" zněl rozkaz policie.

Garry tam stál, v ruce měl revolver a blaženě se usmíval na boží sluneční svit, který mu příjemně zářil do tváře.