Na čekačce v nebi

,,Prosím, už tu čekám tři roky. Na jak dlouho to ještě bude?" zeptal jsem se, po nevím kolikátý recepční. ,,Jednou přece musím přijít na řadu."

,,Jste na čekačce pane, prosíme usaďte se a počkejte, až budete na řadě." odpověděla mi po nevím kolikátý.

,,Bezva!" zařval jsem provokativně a sednul si zpět vedle staré indiánky. ,,Vy tu musíte čekat už mnohem dýl než já." prohodil jsem na ní. ,,Oni indiány pouští do nebe?" zeptal jsem se.

Indiánka ke mě ani nezvedla hlavu. Asi špatný jazyk, ale indiánsky neumím.

,,Číslo 42 nástup." ozvalo se z reproduktoru a k recepci se přiřítila buclatá paní.

Měl jsem číslo 39.

,,No to snad není možný." houknul jsem. ,,Vždyť to je jasný obžerství!"

Po téhle větě jsem si poprvé uvědomil, že jsem tu jediný, který mluví. Bezva, ještě větší nuda. Odsedl jsem si od indiánky k menšímu hipíkovi.

,,Čau, jak je? Taky se tak nudíš?" řekl jsem mu.

Hipík na mě vyděšeně otočil hlavu.

,,No co?" prohodil jsem. Hipík neodpověděl.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se ho.

,,Ježíš." odpověděl.

Vyvalil jsem oči. ,,Myslíš jako Kristus? Ten truhlář?"

,,Jo." odpověděl se smutným výrazem.

,,No ty vole! Tebe jsem vždycky chtěl poznat!"

Ježíš se chabě usmál.

,,Ale ty by si tam už měl být. Co ještě děláš tady?" zeptal jsem se ho nadšeně.

,,Udělal jsem pár chyb." odpověděl.

,,Jaký?"

Ježíš protočil oči v sloup. ,,Prostě jsem si zvolil špatnou stranu."

,,No počkej, ty jsi prorok." odvětil jsem zaraženě.

Ježíš tupě koukal do zdi. ,,No jo, ale trochu jsem minul náboženství."

,,Křesťanství je špatně?"

,,Nechci o tom mluvit." odpověděl.

,,Ale no tak. Co tady? Času máme dost a i já se budu chtít pak vyzpovídat. Tak dělej, povídej." hustil jsem do něj.

Ježíš si povzdechl. ,,Myslíš, že to je sranda?"

Teď zarazil on mě. ,,Co máš na mysli?"

Ježíš se mi podíval do očí. ,,Být prorok."

,,No to asi ne."

,,Když jsme začínali, všichni nás měli za nějakou ujetou sektu. Zpočátku nás nebrali vážně, takových jako jsme byli my, bylo po zemi stovky. Když nás ale někteří začali poslouchat, povolávali na nás římany v jednom kuse. Furt nám prohledávali domovy, ale nenašli nic."

,,Hledali drogy nebo...?"

Ježíš se na mě podíval jak na magora.

,,No tak co to bylo?"

,,Snažil jsem se stvořit něco lepšího, chápeš?" odpověděl mi.

,,O čem to mluvíš?"

,,Po tom co jsem nabízel, nebyla poptávka. Až když jsem chcípnul na kříži se všichni začali zajímat."

,,No jo, lidi jsou nevděčný." opáčil jsem. ,,Dneska by pro ně nejlepší prorok byl černej asiat.“

Ježíš mě neposlouchal. ,,Snažil jsem se jim ukázat lepší stránku lidstva, víš. A oni mě přibili na kříž a domysleli si, že jsem vstal z mrtvých a nevím co ještě. Prej že jsem chodil po vodě. Jo, najednou o mě napsali evangelia a našli si důvod, proč se zabíjet dál. Idioti."

,,Takže křesťanství není správné náboženství?" zeptal jsem se.

,,Ne, oficiální označení je náboženská sekta."

Tohle mě celkem vyvedlo z míry. ,,Tak co je správné náboženství?" zeptal jsem se.

Ježíš zase otočil oči v sloup. ,,To bych taky rád věděl."

,,Číslo 39 nástup." ozvala se recepční.

Nadšeně jsem vyskočil ze židle. ,,Tak se tu měj hezky, já letím dál." zamával jsem Ježíšovi.

Recepční pomocí tlačítka otevřela dveře.

,,To má styl." prohodil jsem směrem k jejímu tlačítku.

Ve dveřích byla tma. Když jsem vešel dovnitř, jediná věc na kterou jsem viděl, bylo obří pódium, na kterém sedělo šest lidí.

,,Vítej u posledního soudu. Všechny tvé skutky, všechna pokušení, kterým jsi podlehl, i všechny ctnosti, kterými jsi disponoval, budou zhodnocena zde."

Tahle věta mě celkem zarazila. ,,No počkat, já myslel, že jdu do nebe." pronesl jsem směrem k pódiu.

,,Vítej u posledního soudu. Všechny tvé skutky, všechna pokušení, kterým jsi podlehl, i všechny ctnosti, kterými jsi disponoval, budou zhodnocena zde."

,,No dobře, chápu." odpověděl jsem na opakovaný proslov.

,,Obhaj se."

,,Ehmmm, co jsem provedl?" zeptal jsem se.

,,Celý život jsi se zdráhal uvěřit, za celý život jsi neučinil ani jednu modlitbu a celý život jsi oplýval hříchy."

,,Jo tohle." odpověděl jsem. ,,No upřímně, jediné náboženství které mi bylo nuceno bylo křesťanství a právě jsem si popovídal s tím pánem v čekárně a podle něj...."

,,Obhaj se!"

,,Nevěděl jsem, v co mám věřit. V dětství jsem ani nevěděl, co to Bůh je. Rodiče na to moc nedali. A teď když jsem tady, se dozvím, že ani to jediné, o čem jsem za celý život slyšel, není to správné. Tak jak jsem měl věřit?"

Soud mlčel.

,,Nikdo ke mě nepřišel aby mi řekl, které náboženství je správné. Ze všech stran na mě útočila hromada náboženství. Od křesťanství až po víru v Létající špagetové monstrum. Tak kdo se v tom má vyznat?"

,,Tvá obhajoba byla zamítnuta. Tvůj trest spočívá v nekonečném utrpení v pekle."

Pak bouchlo kladivo, pod nohama se mi propadli dveře, a já sletěl dolů.