Můj nejlepší kámoš je drogovej dýler

,,No tak, aspoň mi to ukaž.“ řekl jsem a zapálil si k tomu asi pátou cigaretu.

,,Tady?“ kývnul směrem k číňanům. Seděli jsme v jedný čínský restauraci. Málokdy tam byl někdo další, proto jsme to tam měli rádi. Navíc se dalo kouřit vevnitř a dalo se tam slušně najíst. Pivo bylo taky fajn.

,,Těm je to jedno, kolikrát si tu kámoš balil brko, a pochybuju že byl jedinej.“

,,Jako jo no. Tak dobře. Ale prvně si objednáme.“ Číňanka donesla další piva. Potom co odešla se ohnul se pro batoh a vytáhnul malou krabičku od karet nebo hry s obrázkem pokémonů. Nad tím jsem se musel zasmát.

,,To nikoho nenapadne.“ usmál se na mě. Otevřel tu krabičku, ve které měl krabičku od pomazánky, ze které nakonec vytáhnul pytlík nevím kolika gramů trávy.

,,Ty vole.“ nic jiného sem na to říct nemohl. Ne, že bych byl bez zkušeností, ale tohle bylo extra.

,,Je to špička.“ Měl tak hrdý úsměv až mě to děsilo. ,,Já se z toho poseru. Můj nejlepší kámoš je drogovej dýler. Kdyby mi tohle někdo řekl na základce...“

,,Kdyby někdo mě na základce řekl, že si někdy dám trávu, na místě zabiju buď sebe nebo jeho.“

,,Kolik z toho budeš mít?“ ,,Záleží kolik sám vyhulím. Ale pokud málo, tak několik stovek určitě.“

,,Bude fakt prdel až tě s tím někdo chytí“ řekl jsem pobaveně. Oba jsme doufali že k tomu nedojde.

,,Ty vole, na škole to prodává každej druhej.“

,,To ne. Každej druhej hulí.“

,,Proto se vyplácí vydělávat si takhle.“ Měl pravdu. Jestli byla naše škola něčím charakteristická, tak tím kolik huličů tam bylo.

,,No jo, večer si dáme. Ty fakt nebudeš chtít?“ To byla jeho typická otázka.

,,Po tom jak jsem dopadl minule? Ne, díky.“ Zasmál jsem se tomu i když tehdy to tak vtipné nebylo.

,,Ježíš, prostě si byl přežranej.“

,,Poblejt se z trávy fakt není normální. Jako jo, měl jsem v sobě čínu a k tomu kebab, ale ve zbytku případů mi stejně bylo blbě. Buď schíza nebo jako minule. Vole, fakt mi to připadalo jako bych padal. A jak sem se potil kurva. Nebo jak se mi tehdy zdálo že ze stropu vychází plyn.“

,,Vole, mě se zdálo že na Internacionální je monstrum.“

,,Taky neříkám, že nemůže být hůř.“

,,Fajn, zbyde víc pro nás.“ Řekl to se svým typickým výrazem “dělám si srandu“.

Na základce vždycky nesnášel zkuřky a feťáky, ale na střední se věci holt mění.

,,Hele, dokud nejedu v koksu nebo piku tak je to v pohodě.“ Zněl, jako kdyby se chtěl ujistit.

,,Nevím, mě to zní stejně jako nuda. Fajn, máš víc energie, ale vlastně je to hodně silná verze kofeinu“

,,Takhle bych to asi neřekl ale dejme tomu. A ten stejně pijeme oba dost.“

,,No právě. Tak proč do sebe cpát ještě jiný chemický svinstva.“

,,Lidi chtěj experimentovat a pařit celou noc.“

,,Hecht, to my zvádneme i bez toho.“

,,Ty vole, já nevim proč ty sračky do sebe cpou. Zeptej se toho vyfetlýho kluka ze školy. Ten furt mluví o tom jak měl se svým kamenem éčko.“ Kámen jsme říkali jeho přítelkyni. Bylo to pro to že ho táhla ke dnu.

,,Zkus se ty zeptat těch, co od nich kupuješ trávu. Zkušeností maj určitě víc než dost.“

,,Jo, občas o tom mluví.“ Oba jsme věděli že tahle skupina v tom jede hodně.

,,Možná sem se měl zeptat těch, co mi to tehdy nabídli na ulici.“

To bylo asi dva měsíce zpátky. Po jednom posezení v hospodě jsem ho šel doprovodit na metro. Když sem šel asi v půl jedný po ulici domů, tak se ke mně najednou začal řítit týpek. Byl jsem v klidu. Veděl sem že asi bude chtít jen cigáro. Vyndal sem si sluchátka z uší a on na mě: „Hele, dej mi prosímtě cígo.“ Podíval sem se do krabičky a přemýšlel jestli mu ho dát. Pak mi došlo že přemýšlím moc dlouho tak sem mu ho rovnou dal. „Ještě jedno pro přítelkyni.“ Ukázal jsem mu krabičku se třema cigaretama. „Ty vole, sorry.“ „No dobrý. Hele, nechceš si zahulit?“ Ukázal mi pytlík s trochou trávy. „Spíš ne, sem unavenej.“ „Aha, a nechceš koks.“ Ukázal mi pytlíček s malýma krystalkama. Zamteně sem se podíval. „Ne, díky, půjdu domů spát.“ „Ok.“ „Ty vole. Stejně bych nečekal, že je feťácký doupě takhle blízko mýho baráku.“ „To nikdy nečekáš.“

„Ještě mě dostalo jak pak za nima šel ten chlápek co si to od něj před pár měsíci kupoval.“

„Počkej, kterej?“ zarazil se.

„No jak si tehdy, o prázdninách, nemohl sehnat a pak sme na ulici narazili na toho chlapa, kterej nám prodal.“

„Jak nás vzal k tomu feťáckýmu doupěti?“

„Jo. Byl to ten samej vchod a řval na ně „Počkejte na mě.“

„Vůbec se tomu nedivím. A stejně to bylo piko.“

„Seš si jistej?“ podíval sem se na něj trochu nevěřícně.

„Jo. Koksu je tu málo. To co měl tehdy spolužák bylo taky piko. Zvášť, když mu to random někdo nabídl v hospodě. Když už tu nějakej je, tak stejně není ani zdaleka čistej.“

„Tvůj kámoš ho měl doma ne?“ mrknul jsem.

„Jo. A to byla ta výjimka. A stejně nakonec prošel. Zkoušel si ho dát o pár měsíců později a nic.“

„Zkoušel si ho píchnout do péra jako ten chlap?“ zasmál jsem se.

„Cože??“ podíval se na mě udiveně.

„Nějakej chlap si to prej píchnul do péra. Stál mu několik dní vkuse. Chtěl mít lepší sexuální výkonnost. To mu moc nevyšlo, protože mu ho nakonec uřízli.“

„Panebože. Ty lidi jsou tak dementní.“ povzdechl si.

„Proč do sebe cpát tohle? To už bych radši zkusil LSD nebo nějaký ty houbičky. To bych měl aspoň zážitek. Jinej než jenom hodně energie. Ale bůhví, co všechno bych viděl. Hodně sem o tom četl a dostat bad trip není tak těžký.“

,,Skoro žádný LSD v česku není čistý. Většinou už to ani není LSD. Takže bůhví jak by ti bylo.“ Byl fakt hodně informovanej.

„Slyšel jsem o jednom klukovi co to měl. Prvně chtěl zabít svojí spolubydlící a potom skočit z okna. Koukal pár dní předtím na Počátek a Matrix. Myslel, že to je všechno jen sen.“

„To je slušnej bad trip.“

,,Jo ale zase kámošce se zdálo že sněží v místnosti.“ Mě to připadalo vtipný ale on se zasnil.

„To musela bejt nádhera.“

„Vemte si nejlpší orgasmus co jste kdy měli, znásobte ho tisícem a stejně se k tomu ani nepřiblížíte?“ řekl jsem pobaveně a loknul si piva.

,,No jo, ale heroin to je zase jiná.“

„Jo, ale myslím že Trainspotting to vystihl dobře.“ „Včetně fakt těžký odvykačky.“ Díval se na mě skoro učitelsky.

„Vole, nemusíš mě o tom poučovat. Nejsem blbej. Jen říkám, že ten stav musí stát za to.“

„Jo, to asi jo.“

„Víš, že heroin se dá i šňupat nebo kouřit? Na kouření heroinu je speciální metoda.“

Teď sem zase předvedl svojí informativnost já.

„Hmm, zajímavý.“ ,

,Ale stejně to nechápu. Hodně sem o tom četl. A ne jen ty weby co čistě odrazujou od drog, ale i ty co jen informujou. Ty skoro feťácký. Na jednom z nich stálo že, když si to dáš, je jen naprosto minimální šance, že už to nikdy nezkusíš znova.“

,,No jasně, protože ty lidi jsou vypatlaný.“ zasmál se.

,,Ne. Teda ne jen proto. Když jednou překonáš ty zábrany, tu hranici, je pak mohem lehčí to zkusit znova. Pokud nemáš fakt hnusnej zážitek. Ale jinak si řekneš “No co, jednou mi to nic neudělalo, tak proč ne znova.“

To byla moje oblíbená teorie. Rád jsem jí vyprávěl, protože se dala použít skoro na vše, ne jen drogy. Všechno, co jednou zkusíš, je pak podruhé lehčí zkusit znova, pokud to nebylo hnusný.

„Přesně tak. Kolik lidí by jinak bralo vše, co by jim přišlo pod ruku?“

,,My všichni.“ mrknul jsem.

Dopili jsme pivo, zaplatili a vyrazili. Trvalo jen pár měsíců, než tu trávu přestal prodávat.