Hromadná dieta

Ten plán se zplodil před zhruba pěti měsíci. Všichni obyvatelé tohoto městečka chtěli slávu. Chtěli davy turistů, rvoucí se ke kostelu, u kterého by byla pouť, plná drahých atrakcí. A všichni by tam nechali peníze. Hodně peněz. Idylka jako Las Vegas. Ale v době internetu je občas těžké vymyslet něco, co opravdu zaujme. Trh je přesicen. Dokud jeden z nich neobjevil ten článek. Nikdo si už nevzpomněl kdo to byl. Článek pojednával o hromadné dietě, kterou uspořádalo jedno malé městečko. Cestovní ruch se u něj zvýšil o stopadesát procent. A to stačilo jen pár kilo. Městečko bylo malé, jen pár desítek obyvatel. Všichni chtěli to samé. Tak to začalo.

První sešlost proběhla v kulturním domě. V městečku bylo několik rodů, které tam žily už několik generací. Sešlo se jich šest. Každá hlava rodiny se dostavila. Stačilo to na informování celého městečka. Proběhla debata a vysvětlení plánu. Prvně struktura, potom detaily. Trvalo to tak tři hodiny. Poté se všechny hlavy odebraly domů, informovat ostatní.

Howard byl jedna ze šesti hlav. Táhlo mu na šedesát, na hlavě mu chyběla polovina vlasů a měl pupek jako kdyby čekal dvojčata. Ale byla z něj cítit autorita, přísnost a do rvačky by jste s ním jít nechtěli. Jeho zavalitost byla spíš síla, než slabost. Peter byl nejmladší z hlav. 52 let, byl nízký, hubený a na první pohled neškodný. Působil spíš jako lehce ovlivnitelná osobnost, ale to byla jen maska. Vždycky dokázal získat co chtěl, za každou cenu. Johnovi bylo přes pětapadesát. To mu ale nezabránilo si gelovat vlasy, a obecně mít image jako čerstvý pětadvacátník. Se stoosmdesáti centimetry, slušnou svalovou hmotou a upnutým tílkem připomínal Dannyho Treja ve filmu Machete. Během života plného drog (nikdo nechápal jak může ještě žít), násilí a zločinu se naučil přemýšlet, a i když nebyl nejchytřejší, hloupý rozhodně nebyl. Trevor se považoval za šéfa a jednoho z nejdůležitějších (společně s Howardem). Nikdo s tím neměl problém. Bylo mu 66, často nosil sluneční brýle, skoro pořád oblek, ale jinak lehce zapadl do davu. Nejlépe ho vyjadřovalo slovo moudrý. Až na potřebu moci a častou agresivitu. Jack většinu času urovnával konflikty. Byl pragmatický a ten nejrozumnější. Když se Trevor a Howard pustili do sebe (aneb když se jejich ega dali do souboje), vždycky hledal kompromis. Většinou uspěl. Tyler by se dal nejlépe definovat jako ovce. Většinu času seděl a kýval, občas přihodil poznámku, a vybíral na kterou stranu se v souboji Howard vs Trevor přidá.

Všechny hlavy byli na cestě domů. Každý šel jiným směrem, až na Howarda a Trevora. ,,Tohle musí vyjít." pronesl Howard. Trevor se na něj podíval vyzývavým pohledem. ,,Vyjde to." pronesl jistě. "Víme jak na to, chce to jen kuráž a koule." Howard vypadal pořád nejistě. Trevor se mu podíval do očí a dal mu ruku na rameno. ,,Pamatuj na všechny možnosti co máme v záloze." Howard přikývl, podal si ruku s Trevorem a oba se jinou cestou vydali domů.

Všechny rody se dělily na několik rodin. Jejich domy nebyli nějak seřazené. Některé rodiny musely jít přes půl vesnice, aby viděli své příbuzné. První dorazil domů Peter. Měl tříčlennou rodinu. Syna Damona a ženu Lili. Syn se pořád neměl k vytvoření rodiny, i přes nátlak Petera. Peterův rod, tak kromě jeho rodiny, tvořilo jen pár příbuzných. Především jeho sestra měla velkou rodinu. Byla věřící a nemohla tak používat antikoncepci, takže měla už šest dětí, z nichž někteří měli už děti, a nikdo nevěděl kolik jich ještě vyvrhne. Když Peter přišel domů, jeho syn ještě nebyl doma. Byl ve věku, kdy rád řádil opilý nebo zhulený různě po městečku. Rodina o tom samozřejmě nevěděla. Katy byla zrovna v kuchyni a chystala večeři v naději, že Damon přijde brzo domů. Peter se pozdravil se ženou. ,,Víme jak na to." Prohlásil informativně Peter. ,,Tak jak to bude?" zeptala se bez zájmu Lili. Peter usedl k počítači a otevřel Ebay. ,,Až tu bude i Damon."

Když Howard přišel domů, byla u něj většina jeho rodu. Synové, dcery, jejich bratranci, sestřenice atd. Po večeři všichni usedli v obrovském obýváku a poslouchali Howarda, který stál před svým rodem, jako stojí přednášející učitel před svými žáky. ,,Zaprvé." začal Howard. ,,Tohle byla poslední tučná večeře co jsme měli. Od teď budou tři lehká jídla denně. K snídani to bude nějaké ovoce a zelenina. Pouze k obědu bude povoleno maso. Samozřejmě nic smaženého, ani jinak tučného. K večeři bude tmavé pečivo s pomazánkou různého typu." Howard zkontroloval publikum, jestli se soustředí a poslouchá. Když viděl že ano, pokračoval. ,,Zákusky, předkrmy a obecně cokoliv sladkého je tabu. Pít se bude perlivá nebo neperlivá voda. Výjimečně je možné aby byla ochucená. K obědu bude možné dát si jednu sklenku džusu." přednesl s vážným výrazem. ,,V bližších dnech seženeme běhací pásy. Každý, bez výjimky na něm stráví dvě hodiny denně. Hodinu ráno, hodinu odpoledne. Než přijdou pásy, každý bude chodit běhat ven." Howard se usmál. "Je léto, nebude vám zima." pronesl humorně Howard. Občas se snažil být vtipný, ale moc mu to nešlo. ,,Dotazy?" zeptal se Howard. Jeden z jeho potomků se přihlásil. ,,Je možná svačina?" zeptal se. Howard se zamračil. ,,Řekl jsem to jasně. Tři jídla denně. Nic víc a rozhodně ani míň. Musíme jíst pravidelně." ,,Další dotazy?" zeptal se rodu Howard. Nikdo se nepřihlásil. ,,Výborně." Howard se usmál. ,,Běžte domů a informujte zbytek rodu."

Každý člověk z každého rodu měl stejné zásady. Hlavy byly autorita každého rodu. Málokdo se odvážil odporovat. Nejvýraznější z odporovatelů byl Michael, Johnův syn. Byl fanoušek Rebela bez příčiny, takže ve svých šestnácti letech, začal napodobovat Jamese Deana. Image i jeho názory byli kompletně okopírované. Během přednášky od Johna koukal do telefonu, stejně jako to dělal ve škole při hodině. ,,Michaele, posloucháš mě?" ohradil se na něj John. ,,Sorry dědo." odvětil Michael. John se při slově "sorry" zamračil, ale přesto pokračoval. Trvalo minutu než začal znovu koukat do telefonu. John zrovna vysvětloval běhací pás, když se najednou vrhl na Michaela a jedním švihem ruky mu sebral telefon. Ten pak dal do prvního šuplíku, který viděl a pokračoval. Michael, při několika vzpomínkách na dětství, radši dál neprotestoval.

Damon seděl druhý den diety v pokoji a chatoval ve skupině kamarádů o tom, jak ho to sere. "Je to úplně dementní." "Co lidi neudělají pro peníze." "Chybí mi čokoláda a pizza." Moc konstruktivní kritiky tam nebylo. Damona to rychle přestalo bavit. Nechtěl si pořád jen stěžovat. Chtěl to vyřešit. Najít mezírku, kterou by využil. Ozvala se Jane. "Mě to přijde fajn. Není lepší zhubnout a mít peníze?" Damon dal oči v sloup. ,,Píča." zanadával si pro sebe. Chat pokračoval dál. Místo jednoduchého nadávání se ale přesunul do navážení do určitých členů. Damon hodil telefon na postel. Chvíli zkoušel číst, ale nedokázal se soustředit. Furt přemýšlel jak se z toho dostat. Užívání si všech možností života byl jeho oblíbený koníček. Nemůžou mu ho vzít. Nevadilo mu běhání, kondičku měl dobrou. Ale zeleninu nebo ovoce jedl jen občas. Většinou na příkaz matky. Nic ho nenapadlo. Nakonec dal telefon do nabíječky, kopl do sebe Neurol na spaní a po půl hodině usnul.

Plán přešel do další fáze. Začalo se vážit. Bylo to třetí den. Každá rodina zvážila všechny své členy na zapsání původní váhy. Jack zrovna kontroloval váhu svého nejstaršího syna, když zaklepal Tyler. Jack mu otevřel. ,,Posílá mě Trevor." oznámil. Často sloužil jako poštovní holub. Jacka to nijak nezaujalo. Pustil Tylera dál. Tyler se usadil do křesla a Jack zatím pověřil ženu vážením. Poté Jack usedl do křesla naproti Tylerovi. Tyler si zapálil. Jack se na něj zamračil. ,,Jdi s tim do hajzlu." kývl směrem k Tylerově cigaretě. Tyler se usmál. ,,Vím, že jsi přestal." usmál se ještě víc. ,,Asi už pětkrát ne?" zazubil se. ,,Nekouřím už dva roky." prohlásil s kamenným obličejem Jack. Tyler nakonec cigaretu típl o patu svých bot a dal jí do kapsy. Jack se na něj podíval. ,,O co jde?" ,,Vážení mělo proběhnout už dávno." Jack se na něj překvapeně podíval. ,,O tom mě nikdo neinformoval." Tyler se k němu naklonil blíž. ,,Trevor tvrdí že to říkal už na začátku." To Jacka vyvedlo z míry. Tyler se rozesmál. ,,O nic nejde. Jen si na tyhle chyby dávej pozor." Jackův výraz znovu připomínal kámen. ,,Každopádně," pokračoval Tyler, ,,budeme muset přitvrdit."

,,Jak se to kurva domákli?" zaklela Rachel. ,,Dobrá otázka." přidal se Michael. Rachel, Michael a Damon seděli v temné uličce a pili pivo. Rachel byla neteř Jacka. ,,Sbohem pivo." zasmutnil si Michael. Rodiny začali kontrolovat skrýše. Provalilo se, že pár lidí, hlavně mladších, si schovává nezdravé věci. Všichni tři naposledy vzali pivo, ťukli si a dožahli ho. Michael si vyndal jointa a zapálil si. Damon si fascinovaně prohlížel hořící vršek jointu. ,,Myslíš že nám vezmou i tohle?" zeptal se Michael Damona. Damon si pořádně potáhl. ,,Nemyslím si. Nic o tom neříkali." Michael hulil pořád. Kradl zásoby dědovi a čas od času si dal jedno i s ním. "Pan Machete", jak mu tato tříčlenná skupinka říkala, neměl s trávou problém. ,,Jen abyste nedostali hulihlad." ozvala se Rachel. Sama nehulila. Přestalo jí to bavit, takže byla hulicí abstinent. Michael se zasmál. ,,Stejně není co žrát."

První týden diety byl pryč. Proběhlo další vážení. Pak se hlavy sešli aby to prodiskutovaly. ,,Nějaké problémy?" zeptal se pragmaticky Trevor. Stál u pultu, který tam stál co se všichni pamatovali. Zbytek místnosti zabíral velký stůl, u kterého seděli ostatní. Byl kulatý. Jejich předci zjevně milovali Artušovské legendy. John zvedl ruku. Trevor se na něj podíval. ,,Povídej." John se zvedl na nohy a podíval se na Trevora. ,,Michael, můj syn, je pozadu." řekl John. Minimální zhubnutí bylo tři kila. Michael měl jedno. Trevor se zamračil. ,,Čím to je?" ,,Nevím." odpověděl do země John. Trevor k němu přešel. ,,Postarej se o to." Pak se Trevor otočil na zbytek osazenstva. ,,Víme v čem je problém." prohlásil s maximálně staženými rty. ,,Musíme se zbavit konzumu."

Konzum u Harrisona byl jediný obchod v městečku. Hlavy už od začátku vytvářely nátlak na majitele, pana Harrisona, aby se zbavil určitých potravin. ,,To mi nemůžete udělat." odpověděl vyděšeně Harrison. ,,Nemůžu to udělat." Byl za ním tehdy Tyler. ,,K čemu vám to bude? Tady nikdo nebude nakupovat nic jiného." ,,Turisti." zaprotestoval Harrison. Moc jich ve městečku nebylo, ale občas někdo projel. Pro Harrisona to znamenalo největší výdělky, protože jinde nakupovat nemohli. Nakonec se dohodli, že mu dají důvěru, že nebude nic nezdravého prodávat. Když za ním Tyler po týdnu diety přišel, moc vlídný nebyl. ,,Tak kde to ty puberťáci berou??" řval na Harrisona Tyler. ,,Nevím." rozbrečel se Harrison, zatímco si držel rozdrcenou ruku. Tyler přestal křičet a přešel na milý tón. ,,Takhle to nejde. Musíme dosáhnout svého cíle." usmál se na něj. ,,Prosím..." nikdo nikdy neviděl Harrisona takhle brečet. Jako válečný veterán ze sebe dělal silného muže, který vydrží vše. Byla to jen maska zlomeného muže. Při pohledu na brečícího Harrisona se v Tylerovy probudilo opovržení. Nakonec bez jediného slova odešel. Toho večera konzum vzplál.

Peter, Lili a Damon seděli u večeře. Peter A Lili se pozorně věnovali jídlu. Damon nejedl. ,,Sněz to." prohlásil Peter bez jediného pohledu na Damona a jeho plný talíř. ,,Nemám hlad." řekl protivně Damon. Peter pomalu otočil hlavu na Damona. ,,Nebudu to opakovat." prohlásil s kamenným výrazem. ,,Proč jste to vypálili?" pronesl Damon otci do očí. ,,Damone!" zařvala na něj Lili. Peter neodpověděl. ,,Vždyť je to pravda." prohodil Damon k matce. ,,Ne." odpověděl klidně Peter. ,,Není. A teď to dojez." Damon se zvedl od stolu a začal odcházet. Peter vyrazil bleskově za ním. Damon se nestihl ani otočit a už ho otec táhl ke stolu. Snažil vzpírat ale nebylo to nic platné. Otec vzal synovu hlavu a začal s ní mlátit o talíř. Třikrát mu třísknul hlavou až talíř prasknul. Lili to bez vzrušení pozorovala. Damonovi tekla krev ze zlomeného nosu. Otec jí zvedl a začal násilím cpát zeleninu synovi do pusy. Damon se jí pokusil vyplivnout, ale každý náznak protestu otec odměnil další ránou. Nakonec mu do pusy nacpal skoro celý talíř jídla. Damon se začal dusit. Peter si toho nevšímal. Dál mu cpal jídlo do pusy, až Damon bezvládně padl na zem a snažil se jídlo dostat z krku. Otec na chvíli přestal a pozoroval beze slov syna. Nakonec mu provedl Heimlichův zákrok. Damon konečně vyplivl zeleninu. Další dvě minuty ho Peter nechal vydýchat a pak vzal ze země vyplivnutou zeleninu. Byla na víc kousků, doplněna trochou zvratků a slin, protože Damon se zpočátku snažil jí rozkousat. Peter začal synovi pomalu cpát vyzvracenou zeleninu do pusy tak, aby jí syn mohl spolknout. Damon už neprotestoval. Ležel na zemi a snažil se dýchat. Krev z nosu se na podlaze kuchyně mísila se zbytkem zvratků a slin. Peter na něj z výšky hleděl. Pak se vrátil ke stolu.

John seděl v pyžamu na gauči a sledoval televizi. Celá rodina už spala. Byla jedna ráno, ale John nemohl přestat přemýšlet. Televizi už nevnímal. Neklidně se vrtěl a nakonec se zvedl pro prášek. Vymáčkl jeden z plata a kopnul ho do sebe. ,,Zasranej Tourette." zanadával. Ale věděl že tohle je jeho nejmenší problém. Ten větší spal ve vedlejším domě. John vypnul televizi, sedl si na gauč a zapálil si. Přemýšlel nad možnostmi. Těžko vymýšlel, která je správná. Nechtěl být přehnaně krutý, ale vyřešit se to muselo. Myšlenky mu vířily v hlavě. Jedna za druhou se tam střídali jako obsese. John nakonec vytáhl obrovské brko a zapálil ho.

Byl skoro konec druhého týdne, když Lili nepřišla do práce. Druhý den taky ne. Lidi se začali ptát. O dva dny později bylo vyhlášeno pátrání. Peter před policisty mluvil rozrušeným hlasem. ,,Chybí nám doma, kdokoliv jí uvidí, prosím ať se vrátí." Skoro brečel. ,,Bez ní je můj život prázdný." Damon se nevyjádřil. Po dvou dnech pátrání seděl Damon, Michael a Rachel ve své uličce a podávali si brko. Rachel se vrátila k hulení. Všichni byli až nezvykle potichu. ,,Damone co se kurva děje?" zeptal se ho Michael. Damon chvíli mlčel a nakonec pronesl jen ,,Neptáš se toho pravého." Michael se podíval na jeho nos a radši se dál neptal. Byli už pořádně zhulený. Rachel už jen ležela na ulici a nevnímala. Dala si tak o dvě brka víc než měla. ,,Nelíbí se mi to." řekl Michael. Damon dál koukal do země.

Hromadná dieta běžela dva týdny. Proběhlo další vážení. Hlavy se sešli. Tentokrát stál u pultu Howard. ,,Problémy řešíme efektivně." pochválil je. Peter, Tyler a John se začali radovat. Trevor jen uznale pokýval hlavou. Jack zaujatě koukal do zdi. ,,Přesto tu máme pořád několik problémů." Radost přestala. Howard pokračoval. ,,Kolik tu bylo za poslední dobu turistů?" Nikdo neodpověděl. ,,Ani jeden." dodal Howard. ,,A přesto pořád nacházíme další nezdravé potraviny." Tyler promluvil. ,,Budeme hledat dál!" prohlásil s nadšením. Trevor dal oči v sloup. Howard udržel klid. ,,Potřebujeme něco víc." řekl Peter. ,,Musí to být odjinud." přidal se John. Howard se zamyslel. ,,Berlínská zeď!" zařval najednou Tyler. Celá místnost leknutím skoro vyskočila. ,,Ty kreténe jeden!" zařval Trevor. ,,Málem sem dostal infarkt." Tyler se na chvíli zastavil ale o tři vteřiny později zase chytil mánii. ,,Víte jak to měli v Německu." pokračoval. ,,Nikdo tam nemohl projít!" Howard začal být naštvaný. ,,Máme tu snad cihly a maltu? A než to postavíme, dieta skončí." Peter dál přemýšlel. ,,Nemá cenu se s tím srát." pronesl. ,,Máme dost krámů aby to obehnalo celé město. Vemte pár lidí a je to." Většina v místnosti byla překvapená. Peter vždycky uměl překvapit.

Další noc se zeď začala stavět. Bylo rozhodnuto že se to udělá potichu v noci. Ne všichni obyvatelé by s tím museli souhlasit. Nikdy nevíte kdo bude dělat problémy. Tyler měl obrovský náklaďák, který dokázal skrýt celý obsah. Stačilo pár jízd přes den a všechno, co bylo potřebné, bylo na místě. Přibližně v jedenáct večer se začala budit pomocná síla. Damon, Rachel a další lidé v nejlepších letech života byli převezeni na místa a rozděleni do čtyř skupin. Ve dvě ráno Damon a Rachel tahali obrovský gauč. Zábrana postupně rostla. Všechny hlavy byli rozděleni, stejně jako pomocná síla, do čtyř skupin a kontrolovali, jestli někdo náhodou nepřestal pracovat. ,,Kde je vlastně Michael?" zeptala se Rachel, když konečně dostala s Damonem gauč na správné místo. ,,Prý je nemocnej." odpověděl Damon.

Bylo šest hodin ráno, když byla zeď hotová. Esteticky moc dobře nevypadala, ale o to nešlo. Ze zábrany čouhali židle, stará kola a další hromada, již nepoužívaných, cenností. Většina obyvatel městečka se začala probouzet až v sedm hodin. Pomocná síla se pak vydala domů. Návrh na den volna byl zamítnut, takže všichni museli do školy. Damon usínal na lavici, stejně jako většina pomocné síly. Jack odpočíval doma. Celou noc dohlížel na stavbu, takže se rozhodl že si dá den volna. Přibližně v poledne usnul. O hodinu později mu zvonil telefon. Byl to Howard. ,,Začíná se nám to vymykat z rukou." oznámil klidným hlasem. ,,Doraž hned k východní straně barikády." Pak telefon zavěsil. Jack se začal zvedat z postele.

,,Snaží se dostat na druhou stranu." oznámil mu Peter. ,,Nevíme to jistě, ale pár jich asi uteklo." Na místě byli všechny hlavy. Pozorovali jak se přibližně pět obyvatel snaží dostat přes zeď. Většině se to nepovedlo. Ozval se výstřel a jeden ze zběhů vykřikl a padnul na zem. Jack se leknul. Howard a Trevor otočili hlavou k Johnovi, který ležel na vrcholu jedné budovy s odstřelovací puškou, a ukázali mu palec nahoru. Zběh ležel na zemi a řval bolestí, pocházející z jeho zakrváceného kolena. John měl dobrou mušku. Neminul. Sestřelil dalšího zběha, úplně stejným způsobem, jako toho prvního. ,,Kdo chce ještě dolů!?" zařval Howard. Zbytek zběhů začal lést po zdi dolů.

Padl třetí týden diety. Vážení se zlepšovalo. V městečku se ale objevil vir, který začal napadat čím dál víc obyvatel. Už jich bylo přes dvacet. Všichni nemocní byli odkázáni na lůžko a nevytáhli paty z domova. Komise se sešla jako obvykle. Howard stál u řečnického pultu. ,,Dieta probíhá výborně. Jsme blízko cíli." usmál se. Usmívali se všichni v místnosti až na Jacka. ,,Měli by jsme vyřešit ten vir." ozval se. Všechny hlavy se otočili na něj. Jack se zvedl, začal obcházet místnost a pokračoval. ,,Komise tu bude za devět dní. A jakkoliv hubneme, jak je asi máme přesvědčit o vítězství, když tolik obyvatel napadl vir, o kterém nic nevíme? Nemůžeme je ani vytáhnout z postele, jak je asi máme zvážit?" To nikoho v místnosti nenapadlo. Jack už plán ale měl.

Toho večera byl Trevor doma. Měl menší dům jenom sám pro sebe. Seděl ve skromně zařízeném obýváku a na oslavu si dal doutník. Byl příjemně najedený a chystal se jít spát. Zvedl se a začal vyšlapávat schody do patra, když si uvědomil, jaký má sucháč. Neměl v puse žádné sliny a nemohl polknout. Vyšlapal schody, otočil se doprava ke dveřím do ložnice, kde měl připravenou vodu. Dal si jí ke rtům a dopřál si pořádný doušek. V duchu si zaliboval jak příjemně je studená. Usmál se pro sebe a otočil se k posteli. Žaludek se mu po jednom kroku stáhnul v úporné křeči. Trevor se naklonil k zemi a snažil se nadechnout. Místo toho ale začal zvracet celou svou večeři. Minutu po tom se mu uvolnil svěrač a celá večeře začala jít oběma směry na koberec. Trevor se zhroutil na zem a ležel v hromadě výkalů a zvratků, pořád se držel za břicho a snažil se popadnout dech.

Jackův plán se naplňoval. Všechny oběti byli převezeny. Jejich počet byl 22. To bylo dostatečně málo aby je mohli schovat. Tyler ve svém náklaďáku objel s Johnem všechny domy. John z auta pokaždé vystoupil a nabral nemocného. Když byli všichni nemocní v náklaďáku, Tyler ho otočil ke svému domu. Když zaparkoval, vyhodil ze sklepa pár zbytečných krámů a John začal do něj začal skládat jednoho nemocného po druhém. Nakonec sešel do sklepa s posledním nemocným v ruce. Šestiletý vnuk Trevora úpěl Johnovi v náručí. Byl napůl v bezvědomý, prakticky neschopný vnímat, ale z jeho úst se pořád ozývali vzlyky. Bylo to jako držet kostru. ,,Pšš, to bude dobrý." chlácholil ho John. Položil ho do sklepa vedle Michaela a vyšel zpět do světa. Během posledního týdne se objevili ještě dva nemocní. Byli přeneseni k ostatním a hlavy začali připravovat městečko pro komisi. Pomocná síla malovala domy, uklízela odpadky, zametala ulice a nakonec rozebrala zábranu kolem města. Howard navštívil Trevora ve sklepě. Trevor nevnímal. Omámeně ležel na zemi a vypadal jako mrtvý. Ale nebyl. Tyler všechny nemocné krmil zeleninou. Každý večer přinesl do sklepa hromadu zeleniny a položil jí na podlahu. Sklep připomínal jámu, do které se házeli mrtvoly při stoletém moru. Nebylo v něm dost místa aby všichni měli pohodlí, naopak se tam sotva vešli. Na několika místech doslova leželi přes sebe. Někteří úpěli tak moc, že Tyler měl strach, aby se to nedozvěděl zbytek městečka. Den před příchodem komise se sešli Peter a Jack. Seděli v Jackově domě a pili pivo. Damon už spal v pokoji. Chvíli si povídali o fotbalu. Když nastala chvíle ticha, Jack přešel k věci, kvůli které navštívil Petera. ,,Musíme vyřídit tvojí ženu." oznámil Jack. Peter se na moment zarazil. Podíval se na Jacka a řekl přesně to, co Jack čekal že řekne. ,,Co s tím mám asi dělat? Policie jí nenajde a já nejsem soukromej detektiv." Jack se mu podíval do očí a celou minutu ticha neuhnul pohledem. ,,Kde je?" zeptal se nakonec. Peter mlčel. Koukal se Jackovi do očí, ale nakonec to vzdal. ,,Pojď za mnou." oznámil mu. Oba se vydali do nejvyššího patra domu. Lili byla na půdě přivázaná k topení. Měla na sobě pořád ten elegantní modrý obleček, v jakém jí Peter dovlekl a spoutal na půdě. Obleček byl po době v podkroví totálně zničený. Lili ještě víc. Měla odřená kolena i lokty a byla jako kost a kůže. Její hlava připomínala lebku potaženou kůží. Když viděla přicházet Jacka, otevřela oči. ,,Prosím pomoc." zašeptala. Jack se k ní sklonil a chvíli jí pozoroval. ,,Co se stalo?" zeptal se. ,,Načapal jsem jí s hamburgerem v ruce." odpověděl Peter. Jack chvíli upřeně koukal na Lili, pak se zvedl a otočil se na Petera. „Musíme se jí zbavit.“

Komise přijela o dvě hodiny později. Všechny hlavy byli v oblecích a nervovali se. „Měli tu být už před hodinou.“ prohlásil Howard. Zbytek hlav neodpověděl. Nehnutě stáli a čekali. Damon a Rachel byli uprostřed davu ještě víc nervózní než hlavy. Komise přijela v obyčejném černém sedanu. Když auto zastavilo, vylezli dva postarší muži v obleku a žena ve středních letech v zeleném oblečku. Každý z nich měl v ruce desky s papírem a propiskou. Howard vyšel vpřed a podal každému z komise ruku. ,,Vítám vás v našem městečku." Komise mu úsměv oplatila a každé hlavě podala ruku. ,,Dovolte abych vás tu provedl." navrhl Howard. ,,To nebude nutné." oznámila klidně žena. ,,Přejdeme rovnou k vážení." Howard se zarazil, ale nakonec pokynul davu aby začal podle plánu tvořit frontu. Jeden z mužů vytahoval z auta obrovskou zastaralou váhu, kterou položil přímo před sebe. Hlavy se postavili kolem váhy. Dav vytvořil frontu a jeden obyvatel po druhém se vážili. Většina obyvatel měla správnou váhu. Našlo se pár, kteří zhubli příliš málo. To se ale dalo přejít. Hlavy si při plánu nechali rezervu pro podobnou situaci. V polovině fronty se dostalo na Damona a hned po něm na Rachel. Když vstoupili na váhu, Howardovi se zastavilo srdce. Oba přibrali.

Jakkoliv vypadali že mají o několik kilo méně, váha se nepletla. Howard skřípal zubama a bylo v něm tolik vzteku jako ještě nikdy. Nemohl ale dát před komisí nic najevo.

Damon a Rachel se snažili prodrat davem co nejdál. Po cestě se zbavovali všech větších i menších závaží, které si rozmístili různě po těle. Doufali že se jim povede dostat z městečka než komise odjede.

Vážení pokračovalo a když se úspěšně dovážil zbytek obyvatel, žena se podívala do desek. ,,Chybí čyřiadvacet obyvatel." oznámila. Howardovi se opět zastavilo srdce stejně jako ostatním hlavám. Howard k nim přešel. ,,Měli jsme tu menší vyrózu." začal vysvětlovat. ,,Kde je zbytek obyvatel?" zeptala se žena. Hlavy se na sebe bezmocně podívali.

Jack vystoupil z řady hlav. „Nemocné jsme museli dát do karantény. Nevěděli jsme jestli to není nakažlivé.

Komise se na něj podívala. „Proč nebyli převezeni a nedostali jsme o tom info?“ zeptala se žena.

„Nestihli jsme to. Vyvrcholilo to včera. Museli jsme rychle jednat.“ odpověděl Jack.

Hlavy se na sebe podívali.

„Kde jsou?“ zeptala se žena.

Jack se otočil na Tylera. „Jdeme.“ řekl mu. Tyler chtěl zaprotestovat, ale radši se otočil a vyšel. Tyler, všechny hlavy, obyvatelé i komise se vydali k Tylerově domu. Postupovali přes městečko v jednotném davu jako mravenci přesunující se do nového mraveniště. Po deseti minutách se dav, v čele s Tylerem, zastavil u jeho domu. Celé městečko se ocitlo před Tylerovým domem. Hlava na hlavu se všichni snažili zjistit jak to dopadne. Tyler a hlavy nasměrovali komisi do sklepa.

Ve sklepě to páchlo. Těla byla naskládána na sebe. Evidentně se jich několik pokusilo dostat se k zelenině. Stálo je to život. Mezi několika mrtvými ještě úpěli zbylí nemocní. Tyler sešel do sklepa hned za komisí. Ta se zastavila na posledním schodu před podlahou. Podlaha ani nebyla vidět pod hromadou nemocných. Hlavy nakonec sešli dolů za komisí, která si při pohledu na nemocné nevzrušeně něco zapisovala do desek. Hlavy ještě nikdy nebyli takhle zpocené z nervozity.

Žena otočila hlavu nahoru na schody, na kterých stáli zbylé hlavy. „Nebudeme je počítat. Teď vy.“

Všichni se vydali před dům. Davem projel černý sedan, patřící komisi. Jeden z komise se opět vydal vyndat váhu. Howard zastavil Tylera.

„Teď to nevyjde.“ podíval se mu do očí.

Tyler se zarazil. „Co?“

„Když chybí nemocní, nevyjde nám předpokládaná váha.“ vysvětlil Howard a dal Tylerovy do ruky nůž. „Poslední záchrana.“ dodal.

Tyler pochopil. Vyšel z domu a zvolal „Musím jít na záchod. Minutu.“ na komisi.

Howard se šel vážit a Tyler se vydal do koupelny. Svléknul se, podíval se na sebe do zrcadla a zadržel dech. Vzal si ze skříně všechny ručníky, dal si do pusy hadr a otevřel nůž.

Pomalu si začal z těla odřezávat napřed kůži a potom i kusy masa.

Začal u ruky, ze které si pomalu ukrojil co nejvíc masa z deltového svalu a pak pokračoval přes břicho až na nohy. Kousek po kousku během deseti minut odkrojil ze sebe přibližně kilo masa. Přikládal na krvavá místa ručník a v bolestech křičel do hadru. Posledních pět minut strávil dezinfikací a obvázáním ran. Nakonec se na sebe podíval do zrcadla. Vyšel přes dům a stoupnul si na váhu. Žena z komise se otočila na hlavy a řekla jen „Gratuluji.“