Gonzo reportáž z Jižák Session IV

Měl jsem dvě ubalený brka, nějakou trávu navíc, jeden lexaurin, jeden energy drink a kupu prachů, protože jsem byl po výplatě. Takže sem byl připravej. Původně jsem tam vůbec nechtěl jít. Tahle společnost je jak časovaná bomba. Nikdy nevim kdy vybouchne a jaký budou škody. Ale když sem do sebe ten den kopnul první brko, názor se hned změnil. Doma jsem se zásobil, naplánoval si cestu a pořadí drog a vyšel jsem. Chlast sem se rozhodl vynechat, protože dohromady s trávou jsou ty účinky strašný. Rozdíl mezi trávou a alkoholem je, že po trávě vyletite do vzduchu, zatímco alkohol vás přimáčkne k zemi. A já chtěl letět. V týhle společnosti to ani jinak nešlo. Bejt tam přizemi nepřipadalo v úvahu. První bylo brko hned jak sem vyšel ven. Už jsem střízlivěl takže fungovalo jinak. Konkrétně líp. Cca v polovině brka jsem přivřel oči a pak se všechno kromě toho co je tady a teď začalo vzdalovat. Vnímal jsem oboje, ale soustředil se na přítomnost. Flegmatismus, kterej sem nikdy neměl, se prostě vynořil. Pak jsem nakoupil jídlo, vybral si hotovost, v autobuse do sebe hodil prvně lexaurin a pak energy drink. Lexaurin měl zabrat tak za čtyřicet minut. Přesně tak dlouho trvala cesta busem. Tráva jela na plnej výkon. Typická zmatenost, tisíc zachycených myšlenek během vteřiny a velká zábava i jen z poslouchání hudby, kterou už dobře znám. Některý lidi by už měli pochopit, že někdo možná potřebuje být high. Jen to chce najít dobrej způsob a umět s ním zacházet. Místy se projevila menší úzkost a úplně jsem cítil jak mi červenají oči. Ale na to zabere lexaurin a druhý brko. Energy drink se postará o energii. Vystoupil jsem, zapálil brko a vydal se na cestu. Nebylo ubalený zrovna špičkově, teprve sem se učil, ale hulit se dalo. Po cestě sem poslouchal Magic moments a připadal si díky tomu jako Johnny Depp ve Strach a hnus v Las Vegas. Byl bych přísahal, že sem měl i stejnou chůzi. Hudba na trávě je jedna z nejlepších věcí co znám. Úplně vás ovládne. Byl bych si tu cestu parádně užil kdybych po cestě nepotkal dvě osoby, které se dají nejlíp definivat jako "tupé krávy". No co, řekl sem si, prostě je budu ignorovat. Lexaurin už zabíral takže sem vydýchal i to, že se otočili a šli přímo za mnou. Co hůř jedna z krav byla moje ex a vedla sebou frajera. Mám to ale úvod, pomyslel jsem si. Ale byl jsem v klidu. Tahle sračka už přebolela. Takže sem si to ve zhuleném klidu dál štrádoval směrem k cíli, když jsem si uvědomil, že už ani nevím kde je. Sakra, jak je to dlouho co jsem tudy šel naposledy, kolik je to měsíců a jak je možný, že jsem to zapoměl, přemýšlel jsem, byla tam odbočka, ale kdy a na kterou stranu vedla. Svedl jsem těžký vnitřní souboj. Mám se jich zeptat na cestu? Poslední o co sem stál bylo slyšet jejich hlas. Ale přece nepůjdu nikam bůhví kam. Vypadal bych jak kretén, přemýšlel jsem.

Ale kompromisi jsou holt v životě potřeba. Otočil jsem se, zeptal se jedné z krav kudy to vede a po rychlé a zběsilé odpovědi od obou krav jsem se vydal tou cestou. Evidentně se se mnou chtěli bavit asi tak jako já s nima. Díky bohu. Když sem přišel zmocnil se mě tísnivý pocit. Tahle společnost už není pro mě. Poznal sem ty vztahy. Slova "zbytečně složitý mezilidský vztahy" to vystihují nejlíp. Kdo co s kým měl, kdo se komu líbí, kdo s kým chodí, bývalý přátelé, současní přátelé, všechny ty rozpadlé vztahy. Nenávist i láska na jednom místě. Já už cítil jenom nenávist. Stejně jako každé společenství se i tohle nakonec rozpadlo. Pod všema marnýma emocema už zbyla jen skořápka složená z pokrytectví a manipulace. No jo, vítej doma, řekl jsem si. Prvně musím najít svoje malé společenství. Rozhlížel jsem se po stolech a hledal někoho s kým bych mohl mluvit. Pod náporem plně pracující trávy s přídavkem bromazepamu jsem se snažil zorientovat a najít někoho. Někoho s kým budu moct alespoň mluvit. U stolů seděli všechny rozbité vztahy. Skoro jako by tam nebyli lidi ale nálepky co jsou zač. Hodný, zlý, nafoukaný, vtipný, neznámý, všichni tam byli. Moje ex, moje bejvalá nejlepší kamarádka, bývalý nejlepší kámoš, bývalá platonická láska...sakra je tu i nějaká taková, přemýšlel jsem. Dobře, nebudu zapadávat do svých myšlenek, říkal jsem si. Uvědomil jsem si že mám v ruce pepsi. Evidentně jsem jel na utopilota. Hlavně že to není chlast, i když samotnej by se asi hodil. Stál vedle mě jeden z mála současných lidí. Usmíval se a něco mi říkal. No jo kurva, vždyť sem se s ním bavil, vzpomněl jsem si. ,,Co si říkal?" zařval jsem na něj. Ukázal na mojí pepsi. ,,Žádnej alkohol?" ,,Ne jsem zhulenej." Zasmál se. Stál vedle mě kluk co narozdíl ode mně píchal mojí ex jen jednou. Ne že by o něco přišel. Myslím vztah, ne sex. Stejně jako já byl dost zápalnej do drog. Počkat. S ním jsem sem vešel. Sakra. Asi sem to přehnal. Sem přehulenej. Ztrácím se. Hele tamhle je ex kámoš co mi chtěl dát přes hubu. Soustřeď se! Co teď? Ale ne. Dobrý, vím co dělám. Mluvil jsem s ním po cestě o trávě že jo. A LSD a jinejch psychydelikách. Jo, furt vím co dělám. Ale co budu dělat teď? Ježíš to je zase situace. Půjdu do backstage. Znám tam dost lidí. Někdo koho znám tam určitě bude. Musím za někým jiným. Musím si dát cigo. Usmál sem se na něj a něco houknul. Někdo už hrál ale nevěděl sem kdo. Zajímalo mě to vůbec? Přišel jsem spíš za společností. Ale chtěl jsem o tom napsat. Vešel jsem do backstage. Dva lidi co sem neznal tam stálo a upřelo na mě pohled. Fakt sem měl radši pít než hulit, přemýšlel jsem, po chlastu jsem víc společenský. Ale to už je jedno. Teď prostě nebudu pít a až to bude na hovno půjdu domů. Hlavně klid. Přemýšlel jsem hrozně rychle. Tisíc myšlenek za vteřinu. Přešel jsem přes backstage do kuřárny. Tři lidi co znám. Tady se snad uchytim. Zapálil jsem si a snažil se na někoho podívat. Na někoho kdo se podívái na mně že jo. Ale nikdo. Jako bych byl duch. Procházel jsem s cigaretou místností a rozhlížel se kolem sebe. Jo, jsem jako duch, říkal jsem si. Nikdo mě nevidí. Ježíš nad čím to zase přemýšlím, vyrušil jsem si tok myšlenek. Všechno je tu divný, i já i ty lidi. Pár známých se na mě podívalo. Kývli jsem si na pozdrav. Nebo ne? Ale jo. Chce to další trávu. Už máš dost! Ne, nefunguje to jak má. Dám další a uvidím. Tipnul jsem cigo a vydal se přes backstage ven. Ale na někoho jsem narazil. Jeden z posledních dobrých přátel. Ó, ty mě spasíš. Dal jsem se s ním do řeči. Typické tlachy, víc jsem ani nechtěl. Přišla jeho přítelkyně, takže jsme se pozdravili a dali se do prázdných tlachu ve třech. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem seděl u nich a snažil se s nima komunikovat i přes jejich mazlení. Pak jsem se zasekl a jenom na ně koukal. Po...jak dlouho to bylo...jsem se radši zvedl. ,,Tak zatím" pronesl jsem k nim. Vstal jsem a vydal se ven. Všimli si toho nebo ne? Ježíš můžu si předstat pořád klást otázky? Už sem byl skoro venku ale staří známý se u mně střídali jako vykourene cigarety. Takže další skupinka fajn lidí, co hulí. Tři, všichni v pohodě. To by šlo. Byli jsme venku a já se snažil bavit. Bylo to těžký, jejich jazyk a slovní zásoba mi připomínali hieroglyfi. Měli svojí řeč. Padlo téma na trávu. Až potom prej. No tak ok. Furt sem měl v ruce skleněnou láhev s pepsi. Ani sem si neuvědomil, že jí ještě mám. Byla zima, takže sem jí položil na zídku a vydal se dál na jednu palici ze skla. No jo, vždycky sólo, to jsem já. Všechny ty jejich vztahy už jdou nějak úplně mimo mě. Je to jejich svět a já z něj vypadl. Mám svůj svět, Už sem byl u baráku. Typickej nudnej panelák s vchodem jako dělaným na jednu palici. Zpanikařil jsem kde mám batoh. Kde sem ho kurva nechal. Mám tam celou výbavu. Krabička je v kapse a batoh v backstagi, nechal jsem ho tam. Jo jo. Vyndal jsem krabičku, sklo, pytlík s trávou a naplnil sklo slušnou palicí. Vypálil jsem jí hodně rychle. Přišel hype. Jo, jo, jo, znělo mi pořád v hlavě. Jdu tam, musím o tom napsat. Když jsem šel domů po schodech začal jsem se motat. Kolik je hodin, kdo teď zrovna hraje, a další a další dotazy. Co sem o tom měl psát? Ježíš tohle je fakt jak ve Strach a hnus v Las Vegas, co se děje? To byla desetiminutovka. Nejvyšší vrchol působení THC. Snažil jsem se projít zase do backstage, tam je bezpečno. Procházel jsem přes halu kde se hrálo. Nevěděl sem jak se tvářit, jakou mít mimiku, gestikulaci, neverbální komunikaci. Jak mám sakra chodit?? V myšlenkách to jelo ale pohyboval jsem se normálně. Aspoň myslím. Byl jsem v backstage. Seděl jsem na gauči a všichni okolo si povídali. S kým jsem se naposledy bavil já? No tak jo. Budu tu sedět a improvizovat. Seděl jsem a vnímal tucet slov ze všech stran. Zdá se mi to, nebo na mě fakt všichni koukaj. Ne. Sakra. O čem jsem to přemýšlel. Je to jako sjet z horské dráhy. Dolů v myšlenkách. Pití, musím se napít. Všude kolem to pulsuje životem. Jen já jsem uvnitř mrtvej. Proč na to myslím. Pít. Mám úplně vyschlo v puse. Kde sem to pití nechal. Měl sem ho v ruce. Sakra, venku. Aniž bych něco řekl vyšel jsem ven směrem k pití. Můžu si koupit další. Zbytečný, kašli na to. Sebemotivace. Třísknul jsem si kolenem o futro. Potlač bolest.. Do hajzlu. Proč vlastně pořád furt nadávám? Má to smysl mluvit sprostě? Proč ne. Měl bych přestat přemýšlet. Kam jsem to šel? Kolem mě prošel jeden zhulenec. ,,Za chvíli bude brko." ,,Kdy?" ,,Najdu Petra." Kývnul jsem a šel ven. Potrvá než ho najde. Šel jsem ven a na schodech po cestě k východu stála skupinka. Bývalý kamarád a debil co se chtěl rvát. Třeba bude chtít i dneska. Bude sranda. Nebo kolem něj jen projdu. Teda spíš se procpu. Ex kámoš na mě přátelsky kývnul. Oplatil jsem mu to. Asi byla přestávka. Hrál teď někdo když jsem šel kolem? Venku byla hromada lidí. A ne všechny sem chtěl vidět. Často byla nutná oboustranná ignorace. Pití jsem nechal dost daleko od lidí, takže sem se napil a začal si cpát další palici, když jsem si náhle uvědomil, že si cpu další palici. Vím vůbec ještě co dělám? Další brko má být z mých zásob a měl bych šetřit a sem už moc. A měl bych přestat přemýšlet. Tři známí co huli se objevili a za dvě minuty bylo brko. Stalo se to tak rychle. Jeden říkal že moje tráva není nic moc. Tak ať nebere, ne? Už sem zase v backstage. Potřebuju cígo. Když sem byl venku za rohem stála moje ex. A já mluvil hodně nahlas. Ale mluvil sem racionálně ne? Odpověď se asi nedozvím. V kuřárně sedělo hodně lidí. Plácnul sem sebou na gauč a zapálil si. Vedle mě seděl kluk se kterým sem vešel a vedle něj ex kámoš. Řešili drogy. Tohle téma mám tak rád že jsem se musel zapojit. Chvíli sem poslouchal jejich diskusi a snažil se najít moment, kdy se zapojit. Bylo to jako hrát šachy. Ale to tam ani jinak nešlo. Došlo na LsD. ,,Takže ty ho teď máš? Já myslel že se nedá v česku sehnat." Zeptal jsem se ho. Před pár lety mi tuhle informaci sám sdělil. ,,Jako jo, ale to co mám v mozku funguje podobně. Totiž.." A dal se do vysvětlování chemie v mozku. Začal sem plavat v konverzaci. ,,No počkej, to je na mě trochu moc informací." Řekl jsem mu. ,,Zas tak dobře to neznám." Zastavil jsem ho. Konverzace ale ještě pokračovala. Málo si z ní pamatuju, ale nějaký informace mi možná v paměti zůstali a jen je zpětně nemůžu chytit. Každopádně jsem během konverzace začal střízlivět. A to nepřicházelo v úvahu. Ale teď už brko nemělo být na mě. A byl čas na další. Nějak jsem se z toho vykecal, tipnul cigo a vydal se hledat tři zhulené kolegy. Když sem přešel přes backstage, začalo to být nepříjemné. Hráli Miscue. To nejklasičtější co tu dneska hraje. To co lidi nejvíc znaj. V praxi to znamenalo, že se všichni dali do pohybu na parketu. Zmateně a na dojezdu, vyvolaném až moc vyhulenou trávou což způsobilo zmenšení účinků...asi sakra...jsem se snažil projít přes parket a někoho najít. Ne, najít ty tři. Jeden byl vzadu u stolů, kde sem se nebyl celý večer. Něco řešil s přítelkyní a já se ho snažil vytáhnout. Byl jsem zmatenej. Ať už se to stalo jakkoliv, nakonec jsem čekal venku na ně tři. Kouřil jsem, koukal do telefonu a čekal. Přišli. Ten na kterého to bylo, vytáhnul pytlík se svýma zásobama a chlubil se. Vonělo to dobře. Poskytnul jsem zásoby jako drtičku a dostal pochvalu, že jsem vždy připravenej. Hulili jsme brko a bylo to v klidu. Přesunul jsem se dovnitř. Byl jsem ještě víc zmatenej. Cítil jsem se úplně mimo. Už toho bylo moc. Moc lidí. Moc kontaktů. Moc téhle společnosti. A Miscue už skoro dohráli. Vzal jsem batoh a pomalu se vydal ven. Zastaví mě někdo nebo už prostě půjdu? Šel jsem ven a rozhlížel se. Prošel jsem po schodech kolem smějícího se nepřítele s pocitem, že je mi šíleně ukradenej. Tráva už mě jen posilovala. Nedodávala trip. Jak je to sakra dlouho od posledního, přemýšlel jsem. Venku bylo pár náhodných lidí. Nikdo známý. Tak jo, čas jít domů. Šel jsem na zastávku včas, vyřáděný a vlastně i spokojený. Pustil jsem si Deep space 9 od Haadese do sluchátek, zapálil si a vydal se na zastávku.