Trip

Fajn, jdu na to. Podruhý. Sice je to drahá sranda, zvlášť když chtete silnej trip, ale čím víc o tom čtu, tím víc mě to zajímá. Kašlu na trávu, měl sem jí jednou a byl sem jen unavenej a bylo mi blbě, stejně jako po chlastu. Kdo sakra stojí o to blejt, a motat se se jak debil? Já rozhodně ne. Nemluvě o tom, co sem pak dělal za blbosti.

Léta sem nestál o nic jinýho, dokud sem nezačal číst o LSD. Na internetu člověk najde ledacos. Zážitky z tripů, jak se vyvarovat bad tripu, ale všude stojí jedno, každej ten trip prožije jinak, bude myslet jinak a uvidí jiný věci. Doufám, že tenhle trip konečně bude stát za to, né jako když nám hajzl napoprvý prodal prázdný papírky nebo když sme jich napodruhý měli málo. Dneska jich od toho samýho týpka co minule nakoupím víc. Doufám že nedojde k bad tripu, ale pokud má člověk někoho, kdo s tim má zkušenosti, mělo by to bejt v pohodě.

Konečně vidim toho zhulence s dýlerem na dohodnutym místě. Kámoš už to koupil. Máme čtrnáct papírku. Pro každýho sedum, to by měl bejt dobrej trip. Dýler popřeje ať si to užijem. S kámošem rychle poděkujem a mizíme. Dvě stanice autobusem a sme na místě. Kámoš má doma bordel jako vždycky. Nabízí mi cigáro. Za dobu co se známe mu už po stý říkám že nekouřím. Pitomej vyhulenec. Zase mi teče z nosu. Vytáhnu balíček kapesníků a vysmrkám se. To je už druhej balíček dneska. Snad to neovlivní trip. Mám hlad, že bych sežral krávu ale prej LSD působí líp, když člověk neni najedenej. Když konečně dokouří ten smrad vytahuje pytlík. Dá mi mejch sedum papírků. Okamžitě je oba spolknem. Podívám se na čas. 19:38. Teď jen počkat na nástup.

Nevim, jak dlouho to bude trvat tak zatím chci pustit nějakou muziku. Trip ještě nenastoupil a ten idiot už začíná dělat problémy. Slíbil mi že na hudbě se dohodnem a teď chce furt jen ty svoje rapový sračky. Po několikaminutovém dohadování nahodíme příjemnou rockovou muziku. Lehnu si a čekám na nástup. Znovu se podívám na čas. 19:43. Zdálo se mi to dýl. Zvláštní. Na tripu člověk vnímá čas úplně jinak. Mohl bejt ten nástup takhle rychlej? Lehnu si, poslouchám hudbu a čekám co bude dál.

Ležím a poslouchám jak běží písnička za písničkou až začnu ztrácet přehled kolikátá vlastně teď běží. Písničky začínají znít jinak. Všechny je dobře znám a stejně teď znějí úplně jinak než kdykoliv předtím. Zdá se mi že tam ležím hodiny. Chci se podívat na čas. Nevím kde mám hodinky. Nebo sem se díval na hodiny na zdi? Nevím.

Chci se zeptat zhulence, ale když promluvím z mých úst nevyjde žádný zvuk. Kurva. Teď už to vím jistě. Zeď je červená. Ne. Ještě před chvílí byla bílá. Co se to do hajzlu děje?? Vídím barvy. Spoustu barev. Na vteřinu mě napadne kde je kámoš ale hned to hodím za hlavu. Pozoruji barvy a poslouchám hudbu. Barvy jsou čím dál váraznější. Jsou všude kolem mě. Obklopují mě. Užívám si to. Je to nádhera. Začínají kolem mě ubíhat. Míjí mě. Jako bych někam cestoval. Do jiné dimenze. Jiného vesmíru.

Koukám na sebe. Sem bílej a spocenej. Už neslyšim hudbu a nevidim barvy. Vydim jen sebe. Ležim na zemi a vypadám že za chvíli chcípnu. Vypadám jako fetka. Jako ty feťáci ve filmech o heroinu. Rostou ze mě nějaký houby. Určitě ty halucinogení sračky. Mám je všude. Jednu utrhnu. Je tvrdá a při utržení to křupne. Začnu to jíst. Všude z toho mám drobky. Pokrývají mi skoro celé tělo. Koušu tu sračku kousek po kousku. Podle mého výrazu mi to chutná. Úplně si libuju. Drobky jsou všude kolem mě i na mě. Na vteřinu se zdá jako bych se v nich topil. Začnu zvracet. Dávím se. Zpočátku normální blitky, s kusy jídla, které sem nikdy nesnědl, se začinají míchat s krví až je to jen krev, krásně čistá krev, která se následně začne transformovat do orgánů. Střeva, žaludek, ledviny, játra, plíce, srdce, mozek, nervy a pak kosti. Všechno musí ven. Pozoruju, jak bliju svojí lebku. Je to uklidňující. Sem čistej. A prázdnej. Konečně. Rozhlídnu se po místnosti. Všude sněží. V tomhle ročním období. Vločky dopadají na zem, třpití se všude po pokoji, ale nezůstává po nich stopa. Ani není zima. Je příjemné teplo. Ale je to krása. Byla by to krása, kdybych uprostřed toho neseděl já. Prázdný. Zhulenec sedí a z plnejch plic se mi směje hlučnym a nepříjemně znějícím smíchem. Zní po celý místnosti jako ozvěna. Hnusnej hajzl. Bůhví co v tom tripu bylo. Pustí nějakou nepříjemně znějící muziku. Nikdy sem to neslyšel. Je pomalá ale časem se rozjede do nepříjemného skřípání na housle. Zpívá se v ní o heroinu. Všechno se začne vracet. Celá cesta mimo moje tělo. Barvy sou hnusný. Štípaj ve vočích. Chci je zavřít. Nic.

Sem ve svým těle. Ten zkurvysyn leží a pálí další cigaretu. Nesměje se. Ten hnusnej kouř je cejtit všude. Můžu se hýbat. Dusím se tím hnusem. Dostanu se k zrcadlu. Vypadám normálně. Už se nesměje. Netušim kolik je hodin. 00:00. Nejsem moc daleko. Mám dojem, že to nejhorší mě ještě čeká. Zase mi teče z nosu. Smrkám. Odhodím kapesník na hromadu dalších. Nepamatuju si že bych smrkal. Ale kapesníků je tam celá hromada. Mám dojem že z nosu mi teče krev. Otřu si nos. Na ruce není krev. Ležím a smrkám jeden kapesník za druhým. Neustále mám pocit, že mi teče z nosu. Že mi z něj teče krev. Dojde mi to. Připadám si jako idiot. Četl sem přece že si to nemám brát když mám rýmu. Že se můžou objevit přesně tyhle věci. Tak proč sem si to bral? V místnosti stojí osoba. Kouká na mě. Nemluví, jen kouká. Vyčítavě a přísně. Vypadá jako Alfred Hitchcock. Vždycky sem ho obdivoval. Sedim opřenej o zeď a koukám na něj stejně jako on na mě. Nepromluví. Nic mi nevyčte. Trvá to hodiny. Už to mělo skončit. Před tímhle mě měl ochránit. Pomoct mi abych se nedostal na bad trip. Hajzl. Začínám mít pocit že padám. Je pryč. Zmizel stejně jako se objevil.

Padám do něčeho jako je spirála. Vzpomenu si na Vertigo. Sem na poli. Sem na poli a za mnou letí letadlo. Pronásleduje mě. Utíkám. Najednou se propadnu zpatky do bytu. Letím snad čtvrt hodiny. Zdi se ohýbají. Mluví na mě. Vyčítají mi, co sem dělal. Řvu na ně, že sem neměl na výběr. Vidim ho, jak se na mě dívá. Má obrovský oči. Ptá se mě, jestli sem v pohodě. Řvu na něj, že kurva nejsem a může za to on. Něco odpoví. Nerozumím mu ani slovo. Jako by mluvil čínsky. Furt hraje strašně hnusná a nepřijemná hudba. Nevím jak dlouho. Vnímat sem jí začal teprv teď. Spal jsem? Chci aby to skončilo. Už na mě nemluví, ale křičí. Zní to vyčítavě. Řvu z plnej plic že mu nerozumim, ale on to ignoruje a něco mi vyčítá. Ať už to skončí. Prosím.

Chci utýct ale nemůžu se hýbat. Jak dlouho už to trvá? kouknu na čas. 00:14. Ne. To není možný. Už si mě nevšímá. V celý místnosti je cejtit kouř. Pálí jednu za druhou. Ne. Neni tu sám. Je tu moc lidí. Nevšímaj si mě. Bavěj se mezi sebou a všichni kouřej. Pozoruju je, ale přes ten kouř to nejde. Najednou se na mě všichni podívaj. Teď pozorujou oni mě. Posílám je někam. Řvu na ně ať na mě nečuměj. Přestanou na mě koukat. Dál se bavěj mezi sebou. Všechny je znám a všichni se bavěj o mě. Pomlouvaj mě. Vyjmenovávají všechno hnusný co sem udělal a probírají trest. Povídají si o tom, jak bolestivou smrtí by mě chtěli zabít. Jeden z nich mi chce zaživa vyoperovat všechny orgány z těla a pak mě zašít. Druhý říká že to je málo a navrhuje k tomu přidat stáhnutí z kůže. Kamarádka zavrhne všechny nápady. Chce mi uříznout penis, vyhodit ho z okna na ulici a nechat mě vykrvácet. Projdou nejrůznější způsoby bolestivé smrti, včetně utopení, upálení na kůlu s opatřením abych se neudusil kouřem, vyvrhnutí orgánů nebo způsobení rakoviny, která by mě zabíjela celé měsíce nebo i roky. Jeden z nich mi chce nechat shořet jen penis. Abych trpěl. Řvu na ně že sem tady. Znova se na mě všichni podívaj. Jednohlasně mě pošlou někam a řeknou že si za to můžu sám. Nevim, co mám dělat. Chci aby bylo po všem. Aby tahle sračka skončila. Slibuju si, že pokud se přes to dostanu, už nikdy ten hnus nespolknu. Hodinu ukazujou 01:14. Přemýšlím nad pitím. Měl bych se napít.

Dostanu se ke stolu a piju vodu. Chutná hnusně. Tak hnusně že jí hned vyplivnu. Jako by byla plesnivá. Něco v ní plave. Hýbe se to. Přemýšlím odkud ta voda je. Přinesl jí někdo z těch lidí. Dochází mi, že už tu nejsou. Byli tu vůbec? Mluvím na něj. Bez zájmu se na mě podívá. Říká že mi nerozumí. Už toho mám dost. Došlo mi to. Celej tenhle trip. Pointa. Plazím se k oknu. Mám dojem, že na mě někdo mluví. Seru na něj. Buď je halucinace nebo je to někdo, kdo mě rozhodně nemusí zajímat. Snažim se to pitomý okno otevřít. Blbě se hejbu. Jako bych měl obrnu. Ano! Je otevřený. Sápu se ven. Už sem skoro venku. Něco mě stahuje zpátky. Snažím se to praštit. Nemůžu se trefit. Sem zpátky. Stáhlo mě to zpátky. Mám dojem, že sem dostal do hlavy. Bolí to. Zmítám se v bolestech. Další rána. Už je nevnímám. Konečně spím.

Právě sem se vzbudil. Bolí mě hlava. Jak po ráně kladivem. Kámoš chrápe. Ten odpornej zvuk je slyšet jako by vycházel i ze zdí. Ležím na zemi u okna. Nahmatám bouli na hlavě. Na obličeji mám zaschlou krev a asi monokl. S obtížemi se zvednu. Bolí mě žebra. Po zemi je krev. Můžu hádat čí je. Zrcadlo je vysklený a střepy se válejí různě po pokoji. Je mi jasné, co se stalo. Jinak si všechno pamatuju. Dojdu ke kámošovi. Toho nic nevzbudí. Spí jak zabitej. Snad. Stáhnu ho o cigáro. Stejně si toho ani nevšimne a mě jedno za život neuškodí. Zapálím si a dám si dlouhý potah. Chutná to blbě. Kašlu po tom. Stejně jí dokouřím do konce a přitom přemýšlím.

---