Skok

Bylo slunné odpoledne. Takové typické letní počasí, kdy z vás slunce vysává všechnu energii a vy se jen potíte a těšíte se, až si doma dáte sprchu.

Nataly Dwainová šla po ulici podél vysokého paneláku, jako vystřiženého z dob komunismu. Byl vysoký deset pater a měl nudnou šedou barvu. Nataly měla těžký den v práci, a už si chtěla jen v klidu odpočinout doma.

Byla zhruba v polovině paneláku, když přímo před jeden z vchodů dopadla plechovka od piva. Byla ještě z poloviny plná a pivo se rozstříklo všude okolo. Nataly naštěstí nešla těsně u baráku ale spíš v polovině širokého chodníku, takže jí pivo nevystříklo na její pěkný černý kostýmek, který byl potřeba pro její práci v kanceláři.

Těsně po tom co dopadla plechovka se Nataly zastavila a hodlala se podívat nahoru, odkud plechovka spadla.

Než to stihla, přesně na místo plechovky dopadlo tělo Michaela Batse.

Pád ze střechy desetipatrového domu, mířený na hlavu, způsobil, že se jeho tělo rozstříklo podobně, jako předtím plechovka. Tentokrát byl ale dostřik mnohem větší, a tak Nataly zasáhla sprška krve a dalších částí těla Michaela Batse.

Spolu se záchrankou dorazila i policie.

Záchranka přijela spíš pro otřesenou Nataly, než aby se pokusila poskládat Batse.

Otřesená Nataly seděla vzadu v sanitce. Byl to výjev jako z filmu, když oběť přežije útok vraha.

Společně s policií přijel i detektiv Roger Mann. Byl to specialista na sebevraždy. Takový byl vždy potřeba, protože často se ukáže, že sebevražda vlastně sebevražda nebyla.

Roger stál před červeným flekem na chodníku a zaujatě ho pozoroval. ,,Měl štěstí." poznamenal.

Daniel Cave, jeden ze začínajících policistů, který ho dovedl na místo, zpozorněl. ,,Jak to myslíte?" zeptal se.

,,Dopadl na hlavu." odpověděl Roger. ,, Při pádu se často ozve pud sebezáchovy a člověk automaticky míří pád na nohy." Napil se kafe z kelímku, který měl v ruce a pokračoval. ,,To má za následek, že se kosti z nohou zapíchnou do vnitřních orgánů jako naostřená tyč. Takhle se umírá dlouho v bolestech. I když stačí přijet pomoc, jediné co pro vás můžou udělat, je zabít vás rovnou."

Chvíli mlčel, pozoroval flek na chodníku a cucal z kelímku. ,,Tohle by byl přesně ten případ. Deset pater nestačí. Ale dopadl na hlavu. To znamená dvě věci. Buď měl tak silnou touhu zemřít, že překonal pud sebezáchovy, nebo to nebyla sebevražda."

,,Proč myslíte, že nebyla?" zeptal se Daniel.

,,Říkám jen, že je to možné. Koneckonců, znal jsem člověka, co se oběsil na klice." Podíval se směrem k zachránce. ,,Chci vědět, kdo to byl a promluvit si s ní."

Nataly rozklepaným hlasem popsala Rogerovi popsala, co se přesně stalo. Trvalo to dlouho, protože byla v šoku.

,,Jo, tu plechovku jsme našli. Je z ní jen placka. Vážil víc než metrák." odvětil Roger na poznámku o plechovce.

Nataly na něj hodila udivený pohled.

,,Když se podíváte na velikost fleku, a máte za sebou dost podobných případů, odhadnete to hned." vysvětlil.

Přišel Daniel. ,,Detektive, byl to Michael Batse. Bydlel ve třetím patře."

,,Kolik vážil?" zeptal se Roger.

,,Podle dokladů, které nechal doma, asi 102 kg."

,,Ha! Co jsem říkal!" zakřičel Roger.

Uplynulo pár hodin, než se Nataly vrátila domů a Michael Batse byl už téměř z chodníku pryč. Zbytky masa a jiné pevné části už byli odstraněny a momentálně se pomocí hadice z chodníku odstřikovala krev do blízkého kanálu.

Roger nezaujatě pozoroval scénu s další kávou v ruce, když k němu přišel Daniel.

,,Co si o tom myslíte?" zeptal se Daniel.

,,Jestli je to náhoda, tak já jsem papež."

,,Jediná spojitost, je tenhle vchod."

,,Čtyři sebevraždy za čtyři dny? Uklízecí četa už má tak přesčasy, a teď ještě tohle?"

,,Hmmm."

,,Ale tentokrát máme svědka, díky bohu za to."

Za nimi se ozval hlas dalšího policisty. ,,Detektive, Nataly Dwainová byla zavražděna."

,,Proboha!"

Nataly Dwainová bydlela v malé garsonce. Když se tým přesunul od šedého paneláku do jejího bytu, skoro se tam nevešel.

Nataly ležela na zemi s dírou v hlavě. Byla tak čistá, že působila jako kdyby jí tam někdo vytesal. V jejím jediném okně byla díra. To jak jím kulka prošla, než se dostala do hlavy Nataly. Na stěně bylo stopové množství krve. Víc jí bylo na podlaze.

,,Tak sniper jo? Neměl tu s ní náhodou někdo být??" poznamenal Roger.

,,I policie někdy musí na záchod." ozval se ten, co jí hlídal.

,,Vyhoďte ho, než ho zabiju." odvětil Roger.

,,I kdybych tu byl, co bych asi tam mohl udělat?" ohradil se hlídač.

,,Já nevím, skočit před tu kulku? Zahlédnout pachatele? Nebo aspoň zjistit, co se tu kurva stalo!"

Nikdo na to nic neřekl. Roger byl trochu cholerik. Hlídač odešel a tým se dal do dalšího úklidu.

Na místě činu se nenašlo nic neobvyklého. Tým prozkoumal i okolní střechy, ale ani stopa po nábojnici.

Roger se nakonec vrátil ke vchodu, aby si po čtvrté promluvil s obyvateli jednotlivých bytů. Byli to rodinky, samotáři i důchodci. Všichni vypověděli opět to samé: nic neviděli a nic zvláštního se nestalo.

Nakonec šel Roger domů. Po cestě se zastavil v obchodě a na zlepšení nálady si koupil několik dalších lahví alkoholu. Ten co měl doma už byl starej a hnusnej, ale kvůli syndromu hromadění žádný nevyhodil. Doma vypil láhev whisky a příjemně opile usnul v křesle.

Druhý den ráno ho probudil telefon. Musel zazvonit sedmkrát než Rogera vzbudil. Dozvěděl se, že během noci bylo zabito pět jeho kolegů, kteří s ním dělali na případu. Oblékl se a vydal se do práce.

,,Nechci aby si objel všechny místa činu. Bylo by to na dlouho a stejně už je to hotový." Flynn byl jeho nadřízený důstojník. Byl to pohodář.

,,Tak co mám dělat?"

,,Prostě běž na původní místo činu a..." než to stihl doříct, hlavou mu proletěla kulka. Zase ta čistá rána.

Roger se podíval ven z okna, ale nikoho neviděl. Zaklel a zavolal pomoc.

Všichni kromě něj byli mrtvý. Celý jeho tým, svědek i nadřízený. Žádné stopy. Žádná vodítka. Jediná spojitost: vchod v ulici Četnická, číslo 691/5. Čtyři sebevraždy a sedm čistých ran v hlavě po pušce.

Kromě něj zbylo u případu jen deset zbylých obyvatel onoho vchodu, kteří nic neviděli a nic nevědí.

Roger seděl doma a přemítal o případu. Nedávalo to smysl.

Seděl v křesle, kde předchozí noc usnul, a koukal na láhve s alkoholem. Skoro všechny byli otevřené, ale nedopité. V několika byli mušky nebo jiný bordel. Byli použitelné jen pro člověka, který se chce opít, ale na jiný alkohol nemá.

Seděl a zíral na ty láhve celé hodiny.

Dalších několik dní se nic nedělo. Roger si vzal dovolenou a od případu se každý držel dál. Oficiálně se pořád prošetřoval, ale nikdo na něm doopravdy nedělal.

Roger trávil celou dobu ve svém bytě s alkoholem, každý den opilý do němoty. Po pár dnech si řekl, že by si měl dát pauzu.

Ale nakonec případ rozlouskl. Ani to nestačil zachytit a došlo mu, že řešení měl celou dobu před nosem.

Vzal několik lahví starého, nepoužitelného alkoholu a dal do nich starý hadr. Syndrom hromadění zaručil, že jich bylo dost. Některé hadry byly ztvrdlé a do lahví šli těžko. Nakonec tam ale dostal všechny. Narval je do batohu, vzal ze šuplíku zapalovač a vyrazil.

Byla to stereotypní práce.

Logicky to bral odshora dolů. Vždycky vytáhl láhev, zapalovačem zapálil hadr, zazvonil, a když obyvatel bytu otevřel, odkopl ho, hodil do bytu hořící láhev a zavřel dveře. Tři obyvatelé bytu nebyli doma a tak dveře vykopl. Někdy prosili, někdy útočili. Jeden samotář dveře po zavření vykopl. Roger mu dal ránu, kterou ho poslal do bezvědomí a dveře znovu zavřel. Kdysi boxoval a pořád měl dobrou ránu. Z pár bytů slyšel hlasy dětí, jednou i brek batolete.

Lahví měl přesně jedenáct.

Když byla práce hotová, vyšel, hodil poslední láhev na dveře vchodu a odešel.