Proč je GTA IV můj nejoblíbenější díl série

Grand Theft Auto je jedna z nejvýdělečnějších a nejoblíbenějších herních sérií vůbec. Sám mám San Andreas neodmyslitelně spjaté s pubertou, kdy jsem díky cheatům doslova létal s tankem po městě. S GTA V se mi zase pojí radost, že mám konečně počítač, který rozjede pořádné hry, spolu s uchvácením, co vše jde ve hře dělat. No a Vice City mě zase parádně zabavilo během dlouhých chvil v nemocnici, kde jsem ho celé odehrál na telefonu. Přesto je pro mě nejlepší díl čtyřka, který jsem hrál jako poslední z nich. Než se pustím do srovnávání je dobré upozornit, že výše zmíněné tituly jsou jediné, které jsem hrál, což může pojem ,,nejoblíbenější" shazovat. Na druhou stranu jsem ale zatím nikoho neslyšel říct, že by trojka, nebo jiný mnou nehraný díl, patřil k jeho nejoblíbenějším. Tak se to snad dá odpustit. V článku budou následovat spoilery, na již zmíněné díly.

Na úvod Je samozřejmě dobré zmínit, že v určitých směrech nemůže být čtyřka lepší než pětka, vzhledem k datu vydání. Na extrémní možnosti otevřeného světa, nebo telefonu a internetu ve hře, ještě tehdejší hry nestačily. Nemluvě o třech postavách, mezi kterými jde přepínat. Taky tady nechci rozebírat to, že oproti pětce jde ve hře ručkovat nebo sebrat a házet věci ze země, což jsou sice hezké detaily, ale zážitek zvyšují jen minimálně. Čtyřka u mě vyhrává v něčem úplně jiném. Jiný směr V určitém ohledu se nejde moc divit, že titul s označením IV patří k nejméně populárním. Předně je zde minimum vedlejších aktivit. Nemůžete hasit oheň v hasičském autě, zacvičit si yógu, nebo sbírat checkpointy na kole. Trávení volného času se zde týká především trávení času s přáteli, se kterými si zajdete na bowling či šipky, popřípadě si dáte ilegální závod. Dál si ve čtyřce nemůžete tolik pohrát s postavou. Nejde si upravit vlasy a vousy, narvat do sebe tolik hamburgerů, že budete vážit metrák, udělat ze sebe v posilovně kulturistu, nebo se vyzdobit tetováním. Změníte si maximálně oblečení. Cheatů si taky užijete míň. Neuděláte s jejich pomocí ze všech na ulici Elvise, neproletíte se s jatpackem, nebo nezpomalíte čas. Ovlivníte maximálně počet životů nebo sledování policií. Možnosti jsou prostě omezené. Právě to ale patří k tónu hry. GTA IV totiž nabízí něco jiného. Realističnost. Reálný simulátor gangstera V tomto díle se nedočkáte šíleností. Samozřejmě jsou tu absurdní situace, ale všechny jsou v rámci mezí toho, co se může stát gangsterovi. V San Andreas jste z "oblasti 51" ukradli jatpack, v pětce jste si zase dali halucinogen, po kterém vás unesli mimozemšťané. Náplní čtyřky jsou především automobilové honičky a přestřelky. I když mi obsah díky dobrému prostředí a detailům nepřišel monotónní, nedivím se (hlavně po šíleném San Andreas), že stále stejná náplň přišla někomu nezajímavá. Pořád stejně se opakující činnost je ale prostě náplní života gangstera. Vloupačka, útěk před policií, přestřelka...pořád dokola to samé. Občas vám nějaká výstřední osoba dá divný úkol, ale umisťování bomb pomocí mini vrtulníku to není. Největší překvapení, které vás nakonec ve hře čeká, je umírání postav. Tohle nejlépe prezentuje quest, ve kterém jsem se vydal k jeho zadavateli, chvíli jsem s ním mluvil, načež do rozhovoru vtrhl jiný zadavatel questu, který byl za toto vyrušení nemilosrdně zastřelen, a zbytek mise tvořilo zbavení se jeho těla. Žádné vyústění jeho příběhu, prostě umřel. Takhle to chodí. Aspoň v životě Nica Bellica. Vývoj postavy V tomto díle městské akce se dostanete do kůže právě tohoto přistěhovalce.

Muže, který se do Liberti City vydal za svým bratrancem, který mu o životě v USA nasliboval hory doly, jen aby pak Nico viděl jeho chudý život plný dluhů, které se musí zaplatit. Když tedy přijde na věc, musí se kvůli tomu vydat na dráhu zločinu. A právě v tuto chvíli přijde ta jednoduchá, ale osvědčená klička. CJ, Tommy, Franklin a další prostě vzali do ruky zbraň a stříleli. Nica ale od ostatních protagonistů GTA her liší to, že je válečný veterán. Zažil válku a zabíjel, což ho činí někým, pro koho už tato činnost není problém. Dál už to ale dělat nechce. Existuje tu sice vedlejší linka, ve které hledá zrádce jeho bývalé skupiny, jinak ale chce Nico najít spíš klidný život a o další zabíjení nebo zločiny nestojí. Když ho tedy jedna z postav vyzve, aby někoho zabil na objednávku, sám Nico se mu vysměje s tím, že není nájemný vrah. Život v prohnilém Liberty City, spolu s dluhy jeho bratrance, ho ale dovede jinam. Jak tedy plyne herní čas, Nico se dostává k tomu, že vydělávat se prostě musí. A tak netrvá dlouho, než se mezi questama na mapě objeví terč, který značí, že právě zde se nachází výdělek. To mu ovšem nepřináší jen peníze, ale i neustálou přítomnost smrti. Temný konec A tím se dostáváme ke konci, který je hodně jiný, než konce ostatních dílů GTA. Stejně jako u pětky není jen jeden, ale je jich víc. V případě čtyřky jen dva, ale hlavní je, jak se k jednomu z nich dostaneme. Narozdíl od pětky se totiž nejedná o přímou volbu, ale o rozhodnutí týkající se "kšeftu". Buď se rozhodnete obchodovat s člověkem, který vás v minulosti podrazil, nebo si znepřátelíte velkého kriminálního bosse. Volba je na vás a nevíte, co se stane dál. Obchod totiž povede ke smrti bratrance, zatímco vzepření se k smrti přítelkyně. Ať už se rozhodnete jakkoliv, nedopadne to dobře. Tak či onak je závěr naplněný smrtí blízkého člověka a Nico se sice pomstí a poslechne si, že vyhrál, ale sám si nad tím odfrkne a uzavře se do sebe. Nekoná se žádný happy end jako ve Vice City, kde jste se stali králem města, nebo v San Andreas, kde jste porazili všechny nepřátele. Dokonce ani jako v pětce, kde jste mohli všichni dobře dopadnout nebo mohl zemřít jen jeden z vás, což ale pořád nebylo nijak hrozné. U tohoto dílu je konec depresivní. Tak či onak zemře významný člověk a protagonista zůstává v osamění. Shrnutí Příběh čtyřky je stejný, jako život zabijáka. Smrt je na denním pořádku a každý může kdykoliv umřít, včetně lidí, kteří se zločineckou drahou nijak nesouvisí. GTA IV je jednoduše hodně temným příběhem, ukazujícím stinnou stránku života na šikmé ploše. Nedivím se, pokud tento směr někomu nesedl, já ho ale považuji za dosavadní vrchol celé série.