Palahniuko dílo aneb jsou jeho poslední knihy špatné?

Tohoto tvůrce snad nemusím představovat. Každý kdo víc čte, nebo kouká na filmy, někdy musel zaslechnout o Klubu rváčů a nepochybuji, že toto dílo (ať už knihu nebo film) kdekdo uznává stejně jako já. Ale tak pro jistotu: Klub rváčů napsal Chuck Palahniuk. Klub rváčů a spoustu dalších skvělých knih. Nemá cenu psát, proč je to skvělé dílo. To už udělali mnozí. Nehodlám ho ani analyzovat, či se nimrat v jiných jeho knihách. Stejně by se mi to moc nepovedlo a výklady (především u Klubu rváčů) jsou různé. Hodlám, takříkajíc, bránit tohoto autora proti kritice, která tvrdí, že už na to nemá, neví co psát a už mu to nejde, nebo prostě a jednoduše, že jeho poslední knihy už za moc nestojí. Osobně nesouhlasím a na dalších řádcích se to pokusím vysvětlit.

Poznámka: Budu zde mluvit pouze o knihách, které jsem od něj četl. Tudíž všechny s výjimkou poslední Návnady, Neviditelných nestvůr a Ukolébavky.

Varování: Text obsahuje spoilery na různé knihy Chucka Palahniuka. Bez nich to mnohdy ani nejde

První díla Jak už z textu vyplynulo, Chuck Palahniuk se nejvíc proslavil svým druhým dílem Klub rváčů (především filmovou adaptací). Jako první napsal Neviditelné nestvůry, které ale byly odmítnuty a nakonec vyšly až jako třetí. Další jeho díla se dočkala podobného, i když ne tak velkého, úspěchu. Byly to Program pro přeživší a Zalknutí. Obě knihy jsou výborné a všeobecně uznávané. Jsou psané zvláštním stylem (opakující se věty), obsahují mnoho zbytečných, ale zajímavých informací (jak se co čistí, etiketu, medicínu) hlavní postavy jsou přinejmenším podivné (poslední přeživší ze sekty, potomek Ježíše Krista), s ještě podivnějším způsobem trávení volného času (jeden radí lidem na lince bezpečí aby se zabili, druhý předstírá zadušení v restauracích a pak získává peníze od svých zachránců) a obě fungují i jako kritika či satira společnosti. Prostě jsou tu podobné aspekty jako u Klubu rváčů, až na to, že u něj, je hlavní postava na počátku obyčejný úředník (aspoň nám to je tvrzeno). Všechny tři knihy o kterých jsem tu mluvil, jsou všeobecně uznávané a výborné. Pravda, ne každému sedne Palahniuků styl, ale pokud je něco od něj uznávané, tak tohle. A zhruba tady končí úvod a dostáváme se k jádru věci.

Další díla V následujících letech napsal Ukolébavku, Deník, Strašidla, Snuff a Pygmej. A jen jediné dílo je podobné oceňováno jako ty první - Strašidla. Povídková kniha s rámcovým příběhem, kde se v příběhu, právě pomocí povídek dozvídáme, co jsou postavy zač. Není divu, že právě tato kniha je tolik uznávaná. Tentokrát je totiž ve středu příběhu postav hned několik a jedna je podivnější než druhá. Je tu muž, který má jen část střev (první a určitě nejkontroverznější povídka, o které tradují historky, jak lidi při jejím čtení omdlévali), zbohatlice vydávající se za bezdomovce a mnoho dalších. A opět tu máme kritiku společnosti. Tentokrát opravdu parádní, když unesené postavy ničí své jídlo a zdroj tepla, aby po záchraně byly za ještě větší chudáky. Tentokrát je to ještě trefnější, ale taky přímější. Což není kritika, ale spíše poznámka. A ty zbylé? Snad stačí když řeknu, že ani jedna z nich nemá na české databázi knih červenou barvu (tzn. není v nadprůměru). Je pravda, že žádná z nich se nevyrovná Klubu rváčů nebo mému oblíbenému Zalknutí, ale pořád jsou to skvělé knihy. I když porůznu mizí několik těch oblíbených aspektů, jako například že ve Snuffu nejsou tři hlavní postavy (titulní pornoherečku nepočítám, je až na konci a jinak se o ní jen mluví) nejsou nijak výrazně divné, v Pygmejovi nejsou zajímavé informace a v Deníku postavy netráví čas zvláštním způsobem. Asi už neuhádneme proč tomu tak je. Možná Chucka prostě přestalo bavit chrlit pořád ty stejné romány a tak se "vzbouřil", nebo mu tam prostě neseděli. Faktem ale zůstává, že tato díla byla přijmuta mnohem hůř, což se dá pochopit především u Pygmeje, s jeho zvláštním jazykem a koncem (nevěřím, že to takhle utnul, protože neměl jiný nápad, je totiž až podivné jak šťastně to končí) nebo teoreticky u Snuffu, který by byl lepší jako povídka. Co se týče Deníku, je to podle mě skvělé dílo, jakkoliv je jiné než ostatní autorova díla, dostalo mě svým příběhem a spádem. Prostě se dá říct, že v této době začal Palahniuk experimentovat, místo toho, aby zůstal na místě, a psal, co po něm lidi chtějí. Velice ho za to uznávám.

A dál? Krátce poté ještě napsal podobně rozporuplné Prokletí, které mám opět velice rád, a jeho pokračování Zatracení. To je podle mě jeho nejhorší dílo. Ve zkratce řeknu jen, že mě opravdu nebavilo ho číst. Je velice, až přehnaně, popisné. To se může zdát jako hloupá kritika, ale...zkuste sami. Opět myslím, že za tím byl určitý záměr, ale fakt, že jsem knihu stěží dočetl to nesmaže.

To nejhorší A jsme ve finále. Další jeho dvě díla jsou totiž Tvé překrásné já a Klub rváčů 2. Tvé překrásné já pojednává o obyčejné holce, která potká milionáře, o kterém se jí ani nesnilo, dají se dohromady, ale milionář má tajemství. Snad není nutné říkat, co to připomíná a má připomínat. Palahniuk vzal 50 odstínů šedi, vykašlal se na romantiku (tou kniha stejně neproslula) a obyčejný sex změnil na sebeuspokojení. Myslím, že tady asi bude odpověď, proč je to celé napsané jednoduchým jazykem, hrdinka je totálně nezajímavá a celé je to "až moc" absurdní. A právě na tohle lidi nadávají. Málokomu asi došlo, že Chuck pořád ví, co dělá. Málokomu asi došlo, že je to celé velký vtip a parodie. Že se nesnažil předvést svojí verzi, ale naopak shodil celou původní. Hlavní hrdinka je nakonec klon a naučí se, jak si udělat dobře, od stoleté báby v horách. Tohle by asi většině mělo stačit aby to pochopila. Nestačilo. A už vůbec ne u pokračování Klubu rváčů. Zkuste si představit, že napíšete dílo, které je totálně proti konzumu, a lidi si z něj udělají konzum snad největší. No, Chuck se nasral a prakticky celý kult shodil a mimoto si ještě udělal srandu z typických sequelů. Je větší, akčnější, vrací se mrtvé postavy a o mnoha z nich se dozvíme mnohem více. Ale detailněji. Dozvíme se prakticky vše, protože právě ta rouška tajemství, byla jedna z mnoha věcí, dotvářející atmosféru a myšlenku díla. Prvně se dozvíme se vypravěčovo jméno (hned na první stránce, heh), poté se dozvíme příběh hrdinova dětství, taky mnohem víc o Tylerovy (který je nemoc, pocházející někdy ze začátku věků), z kterého se stane mnohem větší psychopat, protože i když to mělo logicky vyplynout z prvního dílu, lidi ho zbožňovali. Inu, ve druhém nám to musí nacpat přímo před nos, a udělat z něj totálně nesympatického psychopata. Mimoto se vrací Chloe a Bob (druhý dokonce jako zombie), a čím dál se děj posouvá, tím míň dává smysl. Palahniuk v něm sám vystupuje a říká, že už neví co má s lidma dělat, aby to pochopili. A lidi to stále nechápou. A většina dokonce očekávala, že se pokračování pokusí navázat na pořádný příběh dílu prvního.

Co z toho vyplývá? Takže snažil se Chuck o pořádný příběh jako dřív? Chtěl napsat něco jako dřív? Jednoduše ne. Místo toho se odklonil směrem, jaký nikdo nečekal a takříkajíc nám dal na prdel. Pochopitelně se to mnohým nelíbí, to bych chápal, ale málokdo chápe, že to myslel přesně takhle. Místo toho nadává, že už nepíše to co dřív. Dělá to prostě proto, že nechce. Chce zkusit něco jiného, chce experimentovat a někdy chce něco totálně shodit a udělá to klidně i u vlastního díla.

A nakonec... Od té doby vydal Palahniuk povídkovou knihu Něco si vymysli a omalovánky s povídkami Návnada. Něco si vymysli obsahuje nejrůznorodější povídky a jde souhlasit s označením "průřez Palahniukovou tvorbou". Tentokrát nemá žádný rámcový příběh, ale Chuck se dost navrací ke svým kořenům, což lze zaregistrovat v povídkách jako Princ žabák, která je o vědci, který si slouží jako pokusný králík, Zombíci pojednávající o novém hobby mladých spočívajícím v kardiostimulátoru u hlavy, Životní realita o tatínkově historce jak přišel synek na svět nebo Kanibal, kde se dozvíte díky jaké schopnosti se chlapci právě tak říká. U Návnady už se dočkal dokonce červeného hodnocení na české databázi knih. Bravo. A teď? Na podzim má vyjít další jeho román. Nikdy jsem nebyl tak zvědavý, co předvede příště.